Thanatova návštěva u Háda v podsvětí

22. října 2018 v 11:25 | Jupiter 85 |  Poezie
Thanatova návštěva u Háda v podsvětí

Prší, všude je mlhavo a nevlídno.
Člověk pořád dokola padá na dno.
Je to jen samá bolest, smutek, pláč a utrpení.
Však co na tom smrt vlastně změní?

Nic! Zůstane jen ticho a prázdno.
Smysly jsou jako v poblouznění.
Nikdy nepřijde žádné vysvobození.
Zůstane jen smutek a beznaděj,
který se až do morku kostí
zahryzne a už víc nepustí.

Svaly povolují, zrak neostří,
jen kdesi v dálce pár černých bratří,
co se k tobě pomalu blíží
a na máry zlehka položí.

A pak tě vezou neznámo kam.
Nevidíš jim do tváří kvůli černým kapucám.
Náhle je před tebou jakási brána,
která tu stála už asi odedávna.

Vrátný se ptá, máš-li jak zaplatit.
Nejlépe si minci pod jazyk založit.
Pak teprve můžeš putovat dál.
Procházíš temnou chodbou
a jakoby kdesi opodál
hraje hudba, pak ostré bílé světlo,
jako kdyby byl někde jakýsi bál.

A hle! Konečně jsi mezi svými
v Nekropoli se zemřelými.
Pak na různé otázky se tě ptají
a pozorně ti naslouchají.

Pochopíš, že je to soudný den,
že již nevyjdeš nikdy víc ven.
Nyní tu již musíš zůstat s Hádem a jeho věrným Kerberem;
rozluč se se svým životem!

Buď vítán v podsvětí…
 

Ikarův vzlet do nebe

22. října 2018 v 11:24 | Jupiter 85 |  Poezie
Ikarův vzlet do nebe

Být jako orel, roztáhnout křídla a letět,
neřešit svět okolo sebe, na regule nehledět.
Letět ke slunci, s křídly z vosku,
neřešit čas, místo, ani prostor,
být vlastním pánem, ne jen stínem,
a chtít víc, víc mít pod pařátem,
a letět stále výš a výš a přitom nespadnout na zem,
mít mnoho a mnoho a mnoho energie,
dýchat volně, uniknout pryč z letargie.
Neusnout! Neusnout! Stále pracovat!
Ostatní normy kolem sebe neřešit,
jen si život co nejrychleji užít.
S ženami pít, žít a tancovat,
a zpívat a hrát a milovat.
Každý nápad realizovat.
A pak hned další. A další.
Ne. Nepolevovat.
Zbytečnostmi se dále nezdržovat.
Křídly mávat! Rychleji! Rychleji!
Ještě rychleji! Co nejrychleji!
Musím tam být první! Já! První!
Co na tom, že přijde vyčerpání!
Lézt po čtyřech a blahem chrochtat!
Plazit se po břiše a mouchu v letu lechtat.
Slabošsky nebrečet, jen se hlasitě chechtat.
Nenechat se ničím a nikým zdeptat.
A letět dál! Letět ještě ke slunci blíž!
Znovu zažít úspěch! Zahodit každý kříž!
Však vosk tím teplem již taje.
Let jde ztuha. Je těžký jak ve vodě kožich z hranostaje.
První kapky padají rovnou na zem.
Pozdě ti došlo, že jsi byl blázen,
když sis myslel, že s křídly z vosku
dosáhneš snadno svého cíle.
Omyl, kamaráde! Spadneš dolů hodně rychle.
Pozdě pak bude, aby ses cítil provinile.

Nestálost a roztříštěnost nálady

22. října 2018 v 0:16 | Jupiter 85
 


O střídavém zatmění duše

7. září 2018 v 11:01 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj, moji milí čtenáři,

vítám vás po delší době u svého dalšího článku!

Dnes společně otevřeme téma, kterému jsem se celou dobu vyhýbal, ale musel jsem postupem času uznat, že se mě to nakonec přece jen také týká. A to tím spíše, protože stejný problém mají i další lidé v mém okolí.

A co že je to za téma? Je to takzvané "střídavé zatmění duše". Je to způsob, kterým popisuju svoje střídavé vnitřní rozpoložení. Zkusím vám ho přiblížit následujícím způsobem:

1) "Zatmění ve formě přípravy na vzlet do výšin": v této fázi se stávám více hovorným, než je moje přirozenost (a že jsem velmi hovorný i bez této fáze asi nemusím nijak zvlášť zdůrazňovat), jsem přístupnější lidem, které bych si jinak držel hodně daleko od těla, dokážu se s nimi snáze seznámit, stejně jako začínám tvořit (to píšu básničky, které jste mohli zaznamenat v sekci Poezie, případně relativně nově - od února 2018 - začnu abstraktně malovat pastelkami do skicáku), pozpěvuju si (ačkoliv úroveň mého zpěvu jest značně kakofonická, ale co už nadělám) a někdy i mírně tancuju (a to mám k tancování za plně střízlivého duševního stavu nepřekonatelný odpor), začínám mít více optimismu a plánů do budoucna, na co sáhnu, to se mi daří, sebevědomí postupně letí vzhůru.

2) "Zatmění ve formě dokonaného vzletu do výšin a pobytu tam": fáze, kdy se u mne dříve popsané stupňuje, vydávám mnohem více energie, než v předchozí fázi, téměř nespím (max. tak 4 hodiny za den, což je hodně málo), ale i tak se cítím být plně odpočatý, v práci mému tempu kolegové nestačí a nechápou, kde beru tolik energie, protože se musím přece někdy konečně vyčerpat a padnout únavou, a tak podobně. V této době také moje hlava produkuje nesmyslné myšlenky typu, že jsem lenoch, který nic nestíhá a není výkonný, přestože zvládá dělat několik věcí najednou, ani sebelepší výkon pro mě osobně není dost dobrý, abych řekl "Dost, už stačilo, dej si pauzu.". Stejně tak dostávám naprosto nesmyslné nápady, např. to, že jsem orel skalní a můžu létat, protože mám křídla. A nejlépe tyto myšlenky mám tehdy, když jdu přes most. O tom, jak je zrovna tato myšlenka nebezpečná, asi není třeba se dlouze rozepisovat. Nebo si myslím, že jsem nesmrtelný, tudíž mi nemůže ublížit ani srážka s vlakem. Opět pitomost nejtěžšího kalibru.

3) "Vystřízlivění z kocoviny do tvrdé reality": fáze, kdy si člověk uvědomí, co všechno v předchozích dvou fázích napáchal a že jeho chování a jednání nebylo zrovna 2x košér. Ale už se to stalo, nedá se nic dělat, maximálně "vyžehlit průsery" a jít zase dál.

4) "Zatmění ve formě lehčího propadu": fáze, kdy se člověku přestává dařit jak v osobním, tak i v pracovním životě. Na co šáhne, to pokazí, nálada letí strmě dolů, začíná se objevovat beznaděj, nedůvěra v sebe samého, objevují se první úvahy o tom, že je na tomto světě zbytečně a že už nic nemůže pro společnost přinést, přestávají ho bavit věci, které předtím rád dělal, přestává mluvit, straní se lidí, a podobně.

5) "Zatmění ve formě absolutního propadu na dno": fáze, kdy je veškerá negace nesrovnatelně silnější. Je to doba, kdy opravdu není dobrým nápadem nechávat mne (nebo i kohokoliv jiného, kdo by byl zrovna v této fázi) zcela samotného, protože touto dobou se velmi rádo objevuje přání ukončit vlastní život. Bez ohledu na to, jak by k tomuto došlo. A jestli se ptáte, jestli jsem někdy chtěl skoncovat se svým životem, pak moje odpověď je jednoznačná: ano, chtěl. Ale jak vidíte, nakonec jsem to neudělal, jinak bych vám nyní nepsal tento článek.

Rozhodně se, moji milí, ničeho nebojte, nyní je všechno v naprostém pořádku, se životem rozhodně skoncovat nemíním, nemám k tomu žádný důvod.

Doufám tedy, že jsem vás dnešním článkem příliš nevyděsil. Prostě jsem zamýšlel otevřít téma, které můj život provází, nic jiného. Snad se mi to alespoň částečně povedlo. A možná, že si někdo z vás třeba uvědomí, že si něčím podobným ve svém životě také prochází a že tedy není se svým problémem osamocen.

Zatím se mějte o nadcházejícím víkendu hezky a užívejte si života.

Budu se na vás těšit u dalšího článku!


Váš


Jupiter 85

Dlouhá odmlka

18. července 2018 v 13:30 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj moji milí čtenáři,

po někokolikaměsíční odmlce vás opět vítám u svého dalšího článku!

Dnes bych se s vámi chtěl alespoň telegraficky podělit o to, co jsem dělal celou dobu, co jsem sem nenapsal ani jediný řádek.


Tak se, prosím, pohodlně uvelebte ke svým monitorům a displejům a začtěte se do následujících řádků:

1) Únor: V práci jsme měli 4denní hloubkovou školní inspekci. Páni inspektoři se přišli podívat na to, jak se s dětmi na naší škole pracuje. A jak se jim věnuju já, jakožto speciální pedagog. Včetně toho, jak se u nás na škole uklízí. Výsledek? Všechno dopadlo na výbornou, navíc jsem byl v inspekční zprávě pochválen slovy "žákům velmi prospělo zaměstnání dalšího speciálního pedagoga". (Abyste tomu rozuměli: ve škole jsme byli 2 speciální pedagogové: já a jeden můj spolužák z fakulty, který pozici speciálního pedagoga zastával spolu se mnou.) Koncem tohoto měsíce jsem po nějakých 16 letech vzal do rukou pastelky a začal znovu kreslit. Vy, kteří pravidelně sledujete moje příspěvky na Facebooku, víte, jak moje velmi skromná dílka vypadají. Jestli se mi to podaří, tak svá velmi skromná dílka zkusím zveřejnit i zde, ale nic neslibuju.

2) Březen: Přibližně v polovině tohoto měsíce mi pan ředitel oznámil, že se mnou pro další školní rok již nepočítá, a proto mi neprodlouží pracovní smlouvu. Od toho okamžiku pro mne začalo dlouhé hledání nového pracovního angažmá.

3) Duben a květen: Prodělal jsem několik konkurzů, zejména v oboru speciální pedagogiky. Bohužel se mi nepodařilo sehnat místo ani v mém rodném městě, ani v okolí 100 kilometrů. Ano, až tak daleko jsem byl ochoten dojíždět. Výsledkem nakonec bylo to, že se mi z této situace hodně špatně spalo, moje myšlení bylo velmi negativní, a tak jsem si začátkem května své nové obvodní lékařce (ta původní odešla do důchodu) řekl o Lexaurin.

4) Červen: Podařilo se mi uspět u 4 pracovních pohovorů! Dokonce v oblasti financí. Nevím, jestli si to umíte vůbec představit, ale úleva to pro mne byla neskutečná. Možná tak srovnatelná s tím, když jsem před 2 lety úspěšně složil státní závěrečné zkoušky v Mgr. stupni.

Na druhou stranu měly tyto úspěchy i svou poněkud odvrácenou stránku: Nárůst mého celkového sebevědomí a životní energie byl tak obrovský, že jsem to málem neustál. Prostě jsem si tou dobou myslel, že jsem pták (přesněji řečeno dravec, tj. orel skalní), který má křídla a může si volně létat. Nu, a v důsledku toho jsem málem skočil z mostu. Ano, i tyto myšlenky může člověk s AS mít. A ano, je to za hranicí běžného uvažování, plně si to uvědomuju. Naštěstí nyní je již zase všechno tak, jak to má být.

A co mne čeká dále? Nyní si užívám zaslouženou dovolenou a 1. srpna nastoupím do nové práce. Sice už nebudu pracovat jako speciální pedagog, ale nedá se nic dělat, když v oboru speciální pedagogiky o mne nebyl zájem. Nemusíte se však bát, tento blog bude určitě fungovat dál. Stejně jako mnou založená skupina Aktuální svět speciální pedagogiky na Facebooku.

Zatím se mějte hezky a užívejte si zaslouženého prázdninového volna!

Srdečně zdraví

Váš

Jupiter 85

Třídní schůzky, hovorové hodiny

15. prosince 2017 v 10:29 | Jupiter 85 |  Reportáže z meziplanetárního prostoru
Ahoj, moji drazí čtenáři,

opět vás všechny po delší odmlce zdravím u svého dalšího článku!


Jak už mnozí z vás jistě víte, jsem vystudovaný speciální pedagog. Této profesi jsem začal věnovat v tomto školním roce, kdy pracuji na základní škole hlavního vzdělávacího proudu alternativního směru (Dalton) s dětmi různého věku.

Ale nyní již k tomu podstatnému, o čem chci dnes psát.

V úterý jsme na naší škole měli třídní schůzky a hovorové hodiny. Tedy událost, kterou si ze svého dětství pamatujeme snad všichni. Já, ačkoliv nejsem třídním učitelem, jsem si odbyl svou velkou premiéru, jelikož jsem musel být ve škole přítomen, abych mohl rodičům (alespoň těch žáků, které mám ve své speciálně-pedagogické péči) žáků poskytnout konzultace a informace o prospěchu a mravnosti jejich ratolestí.

Co to pro mě ten den znamenalo?

Tak třeba, jen pro vaši hrubou představu:

a) Být celkem 10 hodin v kuse na pracovišti - už to samo o sobě je náročné i pro NT, natož pro AS, ale dá se to vydržet.

b) Dělat svou běžnou speciálně-pedagogickou práci s dětmi - ano, tato práce mě skutečně velmi baví a naplňuje. A jak to tak sleduju, tak to se mnou baví i moje žáky, což je velmi příjemný bonus navíc a také známka toho, že svou práci odvádím dobře.

c) Být přítomen pedagogické radě, kde se řešily nejrůznější organizační záležitosti a kde jsem si dělal poznámky co a jak. Dělání si poznámek zmiňuju záměrně, protože vím, že tato věc dělá spoustě lidem s AS problémy. Snad se k tomuto tématu někdy příště dostanu v samostatném článku.

d) Vstoupit do interakce s téměř všemi mně dosud neznámými rodiči žáků najednou. Ono potkat nějakých 500 zcela neznámých lidí, od kterých člověk neví, co může čekat, není vůbec žádná legrace ani pro NT, natož pak pro člověka s AS. Ale to jistě nemusím nijak zvlášť 2x rozepisovat.

e) Čekat celé 2 hodiny, zda vůbec někdo z rodičů za mnou přijde a poptá se na své dítko. Nakonec za mnou přišly "jen" 3 sympatické maminky, jejichž dítka mám ve své speciálně-pedagogické péči. A ano, máte pravdu, že jednání se 3 rodiči, zvláště, pokud se navíc odehraje v přátelské, klidné a pohodové atmosféře, je balzámem nejen na aspergří duši, a že se ve srovnání s mými kolegy, kteří učí např. angličtinu, jedná o naprosto nicotný počet návštěv. Jenže: pokud jste Asperger, děláte tuto věc poprvé, nemůžete zcela předvídat běh událostí a ještě se máte chovat jako profesionál, je takové čekání vážně velmi nepříjemné.

A jak jsem se cítil po příchodu domů? Přestože jsem se snažil dopředu na celou událost poctivě připravit tak, abych všechno se ctí zvládl, tak jsem byl ze srdce rád, že moje první zkušenost s hovorovými hodinami a konzultacemi pro rodiče dopadla na to, že se jednalo o mou premiéru hodně dobře a že už je to konečně za mnou. V tomto směru se mi opravdu velmi významně po příchodu domů ulevilo. Ufff!

Nicméně se musím přiznat, že jsem byl zároveň psychicky na úplném dně, byl jsem bez energie a fyzicky vyčerpaný, jako kdybych složil na nádraží vagón černého uhlí z ostravsko-karvinského uhelného revíru a hlavou se mi ještě po celý následující den honily velice nepříjemné myšlenky, které jsem musel hodně rychle zahánět. Stálo mě to další psychické síly, které bych dokázal využít jinak a lépe, ale teď už je zase všechno v nejlepším možném pořádku. 3x sláva!

Jelikož už do Vánoc další článek nestihnu napsat, dovolte mi tedy, moji milí čtenáři, abych vám popřál příjemné prožití vánočních svátků s lidmi, které máte rádi, pohody, vašim dětem bohatou nadílku od Ježíška pod stromečkem, a do nadcházejícího roku 2018 mnoho zdraví, štěstí, lásky, pracovních a studijních úspěchů a mnoho optimismu a dobré pohody.

S vánočním a novoročním pozdravem


Váš


Jupiter 85

S Aspergerem na univerzitě

4. srpna 2017 v 11:42 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj moji milí čtenáři,

po velmi dlouhé době vás všechny znovu vítám u svého dnešního článku!

Rád bych se úvodem omluvil za svou dlouhodobou nečinnost ve psaní dalších článků, jelikož jsem řešil státnice, své první zaměstnání a začínající přednáškovou a publikační činnost. Ale naštěstí jsou tyto starosti za mnou, a tak snad už teď bude jen dobře.

Dnes se chci zaměřit na to, co všechno může prožívat dospělý Asperger během studia na univerzitě (vysoké škole). Snažím se popsat ty věci, o kterých vím, že lidem s AS působí problémy. Berte to, prosím, tak, že se jedná o mé vlastní zkušenosti se studiem na VŠ a že vaše zkušenost může být úplně jiná.

1) Prvním kritickým bodem je po úspěšném vykonání přijímacího řízení (já tomu říkám "přijímač") zápis ke studiu.

Možná to někomu z vás bude znít divně, ale představte si, že přijdete do úplně neznámého prostředí, ve kterém se zatím prostorově vůbec neorientujete, vůbec nikoho neznáte, musíte stát ve frontě (což mně osobně nevadí, vydržím všechno), která je nesrovnatelně delší než v Tescu u samoobslužných pokladen, abyste vytáhli svůj občanský průkaz, papírovou pozvánku k zápisu, nechali pracovníky studijního oddělení ověřit, že jste to skutečně vy, kdo jde k tomu zápisu, a zase se zařadili zpátky do stejné fronty o cca 300 hlavách, abyste společně čekali, až se předchozích 300 hlav zapíše. Samozřejmě, že k tomu ještě dostanete vyplnit formulář, kde musíte uvést krom osobních údajů třeba také to, jestli jste v minulosti studovali na jiné univerzitě a kolik to bylo semestrů, atp. K tomu všemu ještě dostanete veledůležitý papír s heslem pro přihlášení do školního systému a jsou vám vysvětlena pravidla studia, tj. kolik musíte získat kreditů, jak si přihlásit předměty a zkoušky, jak si můžete vypůjčit skripta přes internet, atd.

2) Přihlašování předmětů. Co já mám zkušenost, tak se to dělo on-line, tj. přes internet. Což je na jednu stranu velká výhoda a zároveň je to pohodlné. Avšak pro nezkušného studenta, a zvláště pak Aspergera, nastává chaos. Kolik předmětů si mám přihlásit, aby mi vyšly kredity? Zvládnu to všechno odstudovat? Co znamenají jednotlivé zkratky u způsobu ukončení jednotlivých předmětů? Nejdůležitější je následující: musíte si zapsat předměty povinné a povinně-volitelné, jinak si můžete vybrat prakticky cokoliv, ale musíte mít také energii a čas to splnit. Což není úplně snadné.

3) Semestr č. 1 začíná! Jo, moji milí, první semestr jako takový, je vždy náročný. Musel jsem si třeba zvyknout, že nezvoní. To byl pro mě neskutečný šok, protože zvonění pro mě osobně znamená významné usnadnění časové orientace. Nebo, že nejsou pevně dány obědové pauzy.

4) Velká míra svobody, např. v tom, že si můžete poskládat rozvrh tak, jak vám vyhovuje (já raději chodil do školy až odpoledne a večer, když to bylo jenom trocu možný, jelikož jsem, co se týče denní aktivity tzv. sova, tedy člověk, který je aktivní spíše až během pozdějších hodin), ale také velká zodpovědnost (zvládnout všechno tak, abyste vůbec mohli postoupit do dalšího semestru a později také ke státnicím).

5) Rozložení sil během studia a zkouškového období. Uff, tohle je největší oříšek k rozlousknutí. Buď si toho naložíte moc, až nestíháte a máte třeba v jeden jediný den 6 zkoušek a zápočtů. Nebo to neodhadnete a přihlásíte si toho málo (nebo jen nezbytné minimum). Což je taky špatně, protože když se vám nějaká zkouška nepodaří, tak můžete mít málo kreditů a být vyloučeni ze studia.

6) Kolísání výkonnosti a pozornosti. Ano, i tento problém mě postihuje. Jsou dny, kdy máte energie za celou seminární skupinu o 20 studentech, pracujete neskutečným tempem, stíháte všemožné aktivity, atd. A pak máte dny, kdy vám činí problém jenom vůbec pustit počítač nebo notebook a začít jakoukoliv práci, třeba na seminární práci, o které víte, že ji musíte odevzdat do předem stanoveného termínu. Něco podobného platí i o pozornosti: určitě budete pozornější, když se bude hovořit o věcech, které vás zajímají a baví, než ve chvílích, kdy tomu tak není, nebo nejste dobře vyspalí.

7) Spolužáci. Nebo v mém případě spíše spolužačky. Zase to celé je a bude o vrstevnických vztazích, dobré komunikaci a spolupráci, třeba na nějaké skupinové práci, prezentaci či projektu. Nebo, když se zadaří, tak i o navázání bližších kontaktů mimo akademickou půdu (ale to už je vysoce individuální záležitost).

8) Psaní si poznámek během přednášek a seminářů. I toto může být problém, zvláště tehdy, když jste zvyklí si zapisovat absolutně všechno, co přednášející říká. Jsou totiž chvíle, kdy máte pocit, že si prostě musíte zapsat úplně všechno, protože vám to přijde podstatné. Ale ve výsledku tomu tak být nemusí, čímž si zahlcujete paměť zbytečnými informacemi, které byste jinak mohli nahradit informacemi přínosnými.

9) Diskuze s vyučujícími během přednášek či seminářů. Tohle je hodně ošemetná věc, protože je třeba dávat dobrý pozor na to, abyste zbytečně neodopovídali na tzv. řečnické otázky (mně se tohle stalo, proto se o tom tady zmiňuju).

10) Seminární práce. Chápu, že pro vás může být problém rozložit si práci, ale podle svých zkušeností můžu říct, že na napsání 1 stránky seminární práce máte přibližně 14 dní. Což už celkem jde, že?

11) Dodržování rozvrhu. Nevím, jak na ostatních vysokých školách (univerzitách), ale já jsem se setkal s tím, že přednášky jsou nepovinné a semináře naopak jsou. OK. Jenže to bych to nesměl být já, starý poctivec jménem Hujer, který chodil na všechny přednášky, jelikož byly dány v rozvrhu. Takže jsem to bral jako povinnost tam jít. A když jsem náhodou chyběl, tak jsem ještě všem přednášejícím psal omluvný E-mail, aby věděli, že jejich výuku neignoruju. Přece rozvrh není od toho, aby byl pro srandu králíkům, no ne?

12) Konzultace diplomky (případně bakalářky). Je dáno, že každý student má práci zpracovat samostatně. A stejně tak je dáno, že mu jeho práci musí někdo vést. Fajn. Ale: jak častý kontakt s vedoucí(m) práce je přiměřený? A co už je moc, tj. obtěžování? Na tohle není jednoznačná odpověď, jelikož každý vedoucí je jiný. Někdo vám dá téměř absolutní svobodu, někdo vás má zase pod drobnohledem. Takže doporučuju se na tomto s vedoucí(m) předem jasně domluvit, ať předejdete zbytečným problémům.

13) Státnice. Obecně je možné říct, že je to velký stres i pro intaktní (tedy NT) populaci. Nicméně si zkuste představit například takovou situaci, že přijdete ke státnicím, jste naučení, že např. vaše vedoucí diplomky chodí celou dobu nějakým způsobem oblečená a upravená a najednou - bum - přijde oblečená a upravená úplně jinak, než jste doposud zvyklí, protože venku je nesnesitelné vedro. V tu chvíli jste vykolejení, protože ji nemůžete poznat a přemýšlíte, kdo to u 100 valkýr je. Což ve výsledku může mít negativní dopad na váš výsledek: za normálních okolností byste podali svůj standardní výkon, ale v této chvíli můžete podat výkon podstatně horší.

14) Přesocializovanost. Tedy, řečeno srozumitelnějším jazykem, přemíra sociálního kontaktu s vyučujícími a spolužáky během jediného dne, kdy se po návratu domů (nebo na kolej) cítíte vyčerpaní, nemáte na nic a na nikoho dalšího náladu, atd. Pro někoho může hranice přesocializovanosti začínat po 2 až 3 vyučovací hodiny o 45 minutách, pro jiného (třeba pro mě) po 12 vyučovacích hodin. A co v případě, že se cítíte přesocializovaní, dělat? Ideálně si někam zalezte, odpočívejte, případně dělejte věci, které vás baví, a které můžete zároveň dělat sami. Je to nejlepší prostředek, jak si od všeho, co se za celý den událo, vyčistit hlavu.

Děkuji vám všem, kteří jste vydrželi číst až do konce. Doufám, že jsem na nic dalšího (a hlavně tedy podstaného!)nezapomněl. A pokud ano, tak mi to, prosím, připomeňte v diskuzi pod článkem, udělám z toho další příspěvek.

Stejně tak budu rád, pokud se v diskuzi zmíníte o svých zkušenostech se studiem na VŠ.


Přeji vám hezký zbytek letních prázdnin a krásný nadcházející víkend.


Váš


Jupiter 85

O rozdílu mezi integrací a inkluzí

8. března 2016 v 12:24 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj moji milí čtenáři,

všechny vás co možná nejsrdečněji vítám po velmi dlouhé době odmlky způsobenou rodinnými trably a mými studijními povinnostmi u svého dalšího článku.

Dnes se vám pokusím vyjasnit velmi podstatný rozdíl mezi pojmy "integrace" a "inkluze", které se v současné době velmi často přetřásají v médiích a jejich článcích. K sepsání tohoto článku mě inspirovala debata s maminkami dětí s Aspergerovým syndromem na Facebooku, kde jsem již tento rozdíl ozřejmil. Avšak chápu, že ne každý z vás je na Facebooku registrován, tak toto vysvětlení zařazuji i zde.

Nyní se již, prosím, pohodlně usaďte ke svým monitorům, moje krátká virtuální přednáška začíná:

V úvodu této "přednášky" je ponejprv třeba si zcela vyjasnit, co vlastně znamenají pojmy "integrace" a "inkluze" ve své izolované podobě (bez uvedených vzájemných souvislostí) a teprve pak je dát do vzájemných souvislostí.

1) Integrace znamená znovuvytvoření (znovuzasazení do) celku. Tedy: dochází k respektování veškeré odlišnosti žáka s AS (nebo jakoukoliv diagnózou), je mu dána příslušná podpora (IVP, AP, atd.), ale "svoje místo na Slunci" a další zapojení mezi intaktní populaci si tento žák už musí vydobýt vlastními silami. Dá se tedy obrazně říci: "Dobře, kámo, chápeme, že máš takový a takový problém a že potřebuješ určitou podporu od nás ostatních, ale my ostatní od Tebe na oplátku žádáme, abys dokázal, že pokud Ti dáme všechno, co potřebuješ, včetně našeho respektu, dokážeš mezi námi obstát". Tento izolovaný pohled se uplatňoval přibližně v období let 1990 až 2004, kdy došlo v souvislosti s vydáním tzv. Školského zákona č. 561/2004 Sb. a dalších navazujících právních předpisů ke zrušení "úplného osvobození od povinné školní docházky".

2) Inkluze znamená vrůstání jedince se SVP do systému za využití všech dosud známých podpůrných opatření, to jest IVP, AP, atd., na jejichž základě dotyčný žák bude zažívat úspěchy, které ho budou motivovat k dalšímu postupnému vrůstání do intaktní společnosti. Tady se dá obrazně říci: "Fajn, kámo, vidíme, že máš svoje vlastní potřeby, které chápeme, dokážeme Ti s nimi pomoct, a když to ani přes naši společně vynaloženou snahu nepůjde, tak přizpůsobíme všechno okolo Tebe za účelem toho, abys mohl být natolik úspěšný, že se zařadíš mezi nás ostatní, a také bude jen velmi obtížné poznat, že jsi na začátku měl nějaké potiže, které Ti bránily v tom, abys byl úspěšný jako ostatní lidé v Tvém okolí". Tento izolovaný pohled se začal postupně uplatňovat již v roce 2003, avšak do pomyslné "plné síly" se velmi pomalu dostává od přelomu let 2005 a 2006. Jeho postupné pronikání do běžné praxe trvá dodnes.

Výsledkem výše uvedeného tedy je, že na základě inkluze (vrůstání) jedince s AS (nebo nějakou jinou diagnózou, to ať si už každý doplní podle vlastní aktuální potřeby sám) mezi ostatní intaktní vrstevníky dojde ke znovuvytvoření celku, to jest k integraci daného jedince do intaktní společnosti, kde si bude hledat "svoje místo na Slunci" podle svých vlastních možností a schopností. Což si můžeme představit třeba na zelenině: prvně se jednotlivé druhy zeleniny spolu kamarádí a baví, např. rajče s mrkví, cibulí a křenem a nedělají mezi sebou žádné rozdíly (což je ta inkluze), čímž postupně dojde k znovuutvoření pojmu zelenina (to je ta integrace): přece rajče, mrkev, cibue a křen jsou zástupci zeleniny, čímž tvoří součást jednoho celku (pojmu), že? Převedeno na děti to znamená, že žák s AS bude tvořit žákovskou skupinu nejen se žáky s mnoha dalšími diagnózami (např. SPU, DMO, zrakové postižení, aj.), ale také se žáky intaktními, čímž úspěšně dojde k vytvoření nového celku = žáci základní školy.

Snad jsem to napsal dostatečně srozumitelně. A pokud ne, stačí napsat do komentářů a pokusím se to vysvětlit ještě jednou a lépe.


Přeji vám mnoho zdaru do dalších dní a těším se na naše setkání u některého z mých dalších článků.


Váš

Jupiter 85


Aktuální svět speciální pedagogiky

10. června 2015 v 16:10 | Jupiter 85 |  Odkazy
Ahoj moji milí čtenáři, všechny vás co nejsrdečněji vítám u svého dalšího článku!

Můj dnešní článek se bude věnovat prvnímu z odkazů, o kterém si myslím, že byste měli určitě vědět. Snad mi pro tentokrát odpustíte, že začnu svým vlastním odkazem.

Konkrétně se jedná o přímý odkaz na veřejnou Facebookovou skupinu jménem Aktuální svět speciální pedagogiky (https://www.facebook.com/groups/681550338621285/). Tuto skupinu jsem založil těsně před Vánoci roku 2014. Hlavním účelem této skupiny je informovat všechny její členy o veškerých novinkách ze světa speciální pedagogiky.

V této skupině jsou uveřejňovány články, odkazy, novelizace právních předpisů, reportáže, pozvánky na různé kulturně-společenské akce, přednášky, semináře, výstavy, tipy na zajímavé odborné a populárně-naučné publikace z oboru speciální pedagogiky, nabídky odborných praxí pro studenty speciální pedagogiky, zajímavé weby, a tak dále.

Kdokoliv z členů této skupiny může zveřejnit jakoukoliv informaci, která se týká světa speciální pedagogiky. Stejně tak se ke každému článku může rozvinout plodná a přínosná diskuze.

Pokud se ptáte, kdo všechno se může stát členem skupiny, pak vězte, že to může být každý, kdo má se speciální pedagogikou co dočinění, např. rodiče dětí s autismem (nebo i jiným postižením, např. zrakovým), kteří zde mohou zjistit další informace o postižení svých dětí, studenti oboru speciální pedagogiky, lidé spolupracující s občanskými sdruženími, učitelé, výchovní poradci, psychologové, lékaři, právníci, speciální pedagogové, muzikoterapeuti, jakož i další lidé, kteří se o tuto problematiku zajímají.


Zatím se mějte hezky a budu se s vámi těšit na shledání u dalšího článku.


Váš

Jupiter 85

Oheň a led

8. června 2015 v 14:29 | Jupiter 85 |  Poezie

Nuže pojďme

a nechme naše srdce, ať ptají se,

kde naše cesty jednou setkají se.


Pojďme spolu ve večerních hodinách snít,

a ve vlasech pozdní letní sluneční svit mít.


Když skála hoří naší teplou krví,

ledovcový namodralý led se taví.


Nyní vezmi ruku mou

a pojď spolu se mnou

uvést k novému životu

to spojení ohně a ledu.

Kam dál