Dlouhá odmlka

18. července 2018 v 13:30 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj moji milí čtenáři,

po někokolikaměsíční odmlce vás opět vítám u svého dalšího článku!

Dnes bych se s vámi chtěl alespoň telegraficky podělit o to, co jsem dělal celou dobu, co jsem sem nenapsal ani jediný řádek.


Tak se, prosím, pohodlně uvelebte ke svým monitorům a displejům a začtěte se do následujících řádků:

1) Únor: V práci jsme měli 4denní hloubkovou školní inspekci. Páni inspektoři se přišli podívat na to, jak se s dětmi na naší škole pracuje. A jak se jim věnuju já, jakožto speciální pedagog. Včetně toho, jak se u nás na škole uklízí. Výsledek? Všechno dopadlo na výbornou, navíc jsem byl v inspekční zprávě pochválen slovy "žákům velmi prospělo zaměstnání dalšího speciálního pedagoga". (Abyste tomu rozuměli: ve škole jsme byli 2 speciální pedagogové: já a jeden můj spolužák z fakulty, který pozici speciálního pedagoga zastával spolu se mnou.) Koncem tohoto měsíce jsem po nějakých 16 letech vzal do rukou pastelky a začal znovu kreslit. Vy, kteří pravidelně sledujete moje příspěvky na Facebooku, víte, jak moje velmi skromná dílka vypadají. Jestli se mi to podaří, tak svá velmi skromná dílka zkusím zveřejnit i zde, ale nic neslibuju.

2) Březen: Přibližně v polovině tohoto měsíce mi pan ředitel oznámil, že se mnou pro další školní rok již nepočítá, a proto mi neprodlouží pracovní smlouvu. Od toho okamžiku pro mne začalo dlouhé hledání nového pracovního angažmá.

3) Duben a květen: Prodělal jsem několik konkurzů, zejména v oboru speciální pedagogiky. Bohužel se mi nepodařilo sehnat místo ani v mém rodném městě, ani v okolí 100 kilometrů. Ano, až tak daleko jsem byl ochoten dojíždět. Výsledkem nakonec bylo to, že se mi z této situace hodně špatně spalo, moje myšlení bylo velmi negativní, a tak jsem si začátkem května své nové obvodní lékařce (ta původní odešla do důchodu) řekl o Lexaurin.

4) Červen: Podařilo se mi uspět u 4 pracovních pohovorů! Dokonce v oblasti financí. Nevím, jestli si to umíte vůbec představit, ale úleva to pro mne byla neskutečná. Možná tak srovnatelná s tím, když jsem před 2 lety úspěšně složil státní závěrečné zkoušky v Mgr. stupni.

Na druhou stranu měly tyto úspěchy i svou poněkud odvrácenou stránku: Nárůst mého celkového sebevědomí a životní energie byl tak obrovský, že jsem to málem neustál. Prostě jsem si tou dobou myslel, že jsem pták (přesněji řečeno dravec, tj. orel skalní), který má křídla a může si volně létat. Nu, a v důsledku toho jsem málem skočil z mostu. Ano, i tyto myšlenky může člověk s AS mít. A ano, je to za hranicí běžného uvažování, plně si to uvědomuju. Naštěstí nyní je již zase všechno tak, jak to má být.

A co mne čeká dále? Nyní si užívám zaslouženou dovolenou a 1. srpna nastoupím do nové práce. Sice už nebudu pracovat jako speciální pedagog, ale nedá se nic dělat, když v oboru speciální pedagogiky o mne nebyl zájem. Nemusíte se však bát, tento blog bude určitě fungovat dál. Stejně jako mnou založená skupina Aktuální svět speciální pedagogiky na Facebooku.

Zatím se mějte hezky a užívejte si zaslouženého prázdninového volna!

Srdečně zdraví

Váš

Jupiter 85
 

Třídní schůzky, hovorové hodiny

15. prosince 2017 v 10:29 | Jupiter 85 |  Reportáže z meziplanetárního prostoru
Ahoj, moji drazí čtenáři,

opět vás všechny po delší odmlce zdravím u svého dalšího článku!


Jak už mnozí z vás jistě víte, jsem vystudovaný speciální pedagog. Této profesi jsem začal věnovat v tomto školním roce, kdy pracuji na základní škole hlavního vzdělávacího proudu alternativního směru (Dalton) s dětmi různého věku.

Ale nyní již k tomu podstatnému, o čem chci dnes psát.

V úterý jsme na naší škole měli třídní schůzky a hovorové hodiny. Tedy událost, kterou si ze svého dětství pamatujeme snad všichni. Já, ačkoliv nejsem třídním učitelem, jsem si odbyl svou velkou premiéru, jelikož jsem musel být ve škole přítomen, abych mohl rodičům (alespoň těch žáků, které mám ve své speciálně-pedagogické péči) žáků poskytnout konzultace a informace o prospěchu a mravnosti jejich ratolestí.

Co to pro mě ten den znamenalo?

Tak třeba, jen pro vaši hrubou představu:

a) Být celkem 10 hodin v kuse na pracovišti - už to samo o sobě je náročné i pro NT, natož pro AS, ale dá se to vydržet.

b) Dělat svou běžnou speciálně-pedagogickou práci s dětmi - ano, tato práce mě skutečně velmi baví a naplňuje. A jak to tak sleduju, tak to se mnou baví i moje žáky, což je velmi příjemný bonus navíc a také známka toho, že svou práci odvádím dobře.

c) Být přítomen pedagogické radě, kde se řešily nejrůznější organizační záležitosti a kde jsem si dělal poznámky co a jak. Dělání si poznámek zmiňuju záměrně, protože vím, že tato věc dělá spoustě lidem s AS problémy. Snad se k tomuto tématu někdy příště dostanu v samostatném článku.

d) Vstoupit do interakce s téměř všemi mně dosud neznámými rodiči žáků najednou. Ono potkat nějakých 500 zcela neznámých lidí, od kterých člověk neví, co může čekat, není vůbec žádná legrace ani pro NT, natož pak pro člověka s AS. Ale to jistě nemusím nijak zvlášť 2x rozepisovat.

e) Čekat celé 2 hodiny, zda vůbec někdo z rodičů za mnou přijde a poptá se na své dítko. Nakonec za mnou přišly "jen" 3 sympatické maminky, jejichž dítka mám ve své speciálně-pedagogické péči. A ano, máte pravdu, že jednání se 3 rodiči, zvláště, pokud se navíc odehraje v přátelské, klidné a pohodové atmosféře, je balzámem nejen na aspergří duši, a že se ve srovnání s mými kolegy, kteří učí např. angličtinu, jedná o naprosto nicotný počet návštěv. Jenže: pokud jste Asperger, děláte tuto věc poprvé, nemůžete zcela předvídat běh událostí a ještě se máte chovat jako profesionál, je takové čekání vážně velmi nepříjemné.

A jak jsem se cítil po příchodu domů? Přestože jsem se snažil dopředu na celou událost poctivě připravit tak, abych všechno se ctí zvládl, tak jsem byl ze srdce rád, že moje první zkušenost s hovorovými hodinami a konzultacemi pro rodiče dopadla na to, že se jednalo o mou premiéru hodně dobře a že už je to konečně za mnou. V tomto směru se mi opravdu velmi významně po příchodu domů ulevilo. Ufff!

Nicméně se musím přiznat, že jsem byl zároveň psychicky na úplném dně, byl jsem bez energie a fyzicky vyčerpaný, jako kdybych složil na nádraží vagón černého uhlí z ostravsko-karvinského uhelného revíru a hlavou se mi ještě po celý následující den honily velice nepříjemné myšlenky, které jsem musel hodně rychle zahánět. Stálo mě to další psychické síly, které bych dokázal využít jinak a lépe, ale teď už je zase všechno v nejlepším možném pořádku. 3x sláva!

Jelikož už do Vánoc další článek nestihnu napsat, dovolte mi tedy, moji milí čtenáři, abych vám popřál příjemné prožití vánočních svátků s lidmi, které máte rádi, pohody, vašim dětem bohatou nadílku od Ježíška pod stromečkem, a do nadcházejícího roku 2018 mnoho zdraví, štěstí, lásky, pracovních a studijních úspěchů a mnoho optimismu a dobré pohody.

S vánočním a novoročním pozdravem


Váš


Jupiter 85

S Aspergerem na univerzitě

4. srpna 2017 v 11:42 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj moji milí čtenáři,

po velmi dlouhé době vás všechny znovu vítám u svého dnešního článku!

Rád bych se úvodem omluvil za svou dlouhodobou nečinnost ve psaní dalších článků, jelikož jsem řešil státnice, své první zaměstnání a začínající přednáškovou a publikační činnost. Ale naštěstí jsou tyto starosti za mnou, a tak snad už teď bude jen dobře.

Dnes se chci zaměřit na to, co všechno může prožívat dospělý Asperger během studia na univerzitě (vysoké škole). Snažím se popsat ty věci, o kterých vím, že lidem s AS působí problémy. Berte to, prosím, tak, že se jedná o mé vlastní zkušenosti se studiem na VŠ a že vaše zkušenost může být úplně jiná.

1) Prvním kritickým bodem je po úspěšném vykonání přijímacího řízení (já tomu říkám "přijímač") zápis ke studiu.

Možná to někomu z vás bude znít divně, ale představte si, že přijdete do úplně neznámého prostředí, ve kterém se zatím prostorově vůbec neorientujete, vůbec nikoho neznáte, musíte stát ve frontě (což mně osobně nevadí, vydržím všechno), která je nesrovnatelně delší než v Tescu u samoobslužných pokladen, abyste vytáhli svůj občanský průkaz, papírovou pozvánku k zápisu, nechali pracovníky studijního oddělení ověřit, že jste to skutečně vy, kdo jde k tomu zápisu, a zase se zařadili zpátky do stejné fronty o cca 300 hlavách, abyste společně čekali, až se předchozích 300 hlav zapíše. Samozřejmě, že k tomu ještě dostanete vyplnit formulář, kde musíte uvést krom osobních údajů třeba také to, jestli jste v minulosti studovali na jiné univerzitě a kolik to bylo semestrů, atp. K tomu všemu ještě dostanete veledůležitý papír s heslem pro přihlášení do školního systému a jsou vám vysvětlena pravidla studia, tj. kolik musíte získat kreditů, jak si přihlásit předměty a zkoušky, jak si můžete vypůjčit skripta přes internet, atd.

2) Přihlašování předmětů. Co já mám zkušenost, tak se to dělo on-line, tj. přes internet. Což je na jednu stranu velká výhoda a zároveň je to pohodlné. Avšak pro nezkušného studenta, a zvláště pak Aspergera, nastává chaos. Kolik předmětů si mám přihlásit, aby mi vyšly kredity? Zvládnu to všechno odstudovat? Co znamenají jednotlivé zkratky u způsobu ukončení jednotlivých předmětů? Nejdůležitější je následující: musíte si zapsat předměty povinné a povinně-volitelné, jinak si můžete vybrat prakticky cokoliv, ale musíte mít také energii a čas to splnit. Což není úplně snadné.

3) Semestr č. 1 začíná! Jo, moji milí, první semestr jako takový, je vždy náročný. Musel jsem si třeba zvyknout, že nezvoní. To byl pro mě neskutečný šok, protože zvonění pro mě osobně znamená významné usnadnění časové orientace. Nebo, že nejsou pevně dány obědové pauzy.

4) Velká míra svobody, např. v tom, že si můžete poskládat rozvrh tak, jak vám vyhovuje (já raději chodil do školy až odpoledne a večer, když to bylo jenom trocu možný, jelikož jsem, co se týče denní aktivity tzv. sova, tedy člověk, který je aktivní spíše až během pozdějších hodin), ale také velká zodpovědnost (zvládnout všechno tak, abyste vůbec mohli postoupit do dalšího semestru a později také ke státnicím).

5) Rozložení sil během studia a zkouškového období. Uff, tohle je největší oříšek k rozlousknutí. Buď si toho naložíte moc, až nestíháte a máte třeba v jeden jediný den 6 zkoušek a zápočtů. Nebo to neodhadnete a přihlásíte si toho málo (nebo jen nezbytné minimum). Což je taky špatně, protože když se vám nějaká zkouška nepodaří, tak můžete mít málo kreditů a být vyloučeni ze studia.

6) Kolísání výkonnosti a pozornosti. Ano, i tento problém mě postihuje. Jsou dny, kdy máte energie za celou seminární skupinu o 20 studentech, pracujete neskutečným tempem, stíháte všemožné aktivity, atd. A pak máte dny, kdy vám činí problém jenom vůbec pustit počítač nebo notebook a začít jakoukoliv práci, třeba na seminární práci, o které víte, že ji musíte odevzdat do předem stanoveného termínu. Něco podobného platí i o pozornosti: určitě budete pozornější, když se bude hovořit o věcech, které vás zajímají a baví, než ve chvílích, kdy tomu tak není, nebo nejste dobře vyspalí.

7) Spolužáci. Nebo v mém případě spíše spolužačky. Zase to celé je a bude o vrstevnických vztazích, dobré komunikaci a spolupráci, třeba na nějaké skupinové práci, prezentaci či projektu. Nebo, když se zadaří, tak i o navázání bližších kontaktů mimo akademickou půdu (ale to už je vysoce individuální záležitost).

8) Psaní si poznámek během přednášek a seminářů. I toto může být problém, zvláště tehdy, když jste zvyklí si zapisovat absolutně všechno, co přednášející říká. Jsou totiž chvíle, kdy máte pocit, že si prostě musíte zapsat úplně všechno, protože vám to přijde podstatné. Ale ve výsledku tomu tak být nemusí, čímž si zahlcujete paměť zbytečnými informacemi, které byste jinak mohli nahradit informacemi přínosnými.

9) Diskuze s vyučujícími během přednášek či seminářů. Tohle je hodně ošemetná věc, protože je třeba dávat dobrý pozor na to, abyste zbytečně neodopovídali na tzv. řečnické otázky (mně se tohle stalo, proto se o tom tady zmiňuju).

10) Seminární práce. Chápu, že pro vás může být problém rozložit si práci, ale podle svých zkušeností můžu říct, že na napsání 1 stránky seminární práce máte přibližně 14 dní. Což už celkem jde, že?

11) Dodržování rozvrhu. Nevím, jak na ostatních vysokých školách (univerzitách), ale já jsem se setkal s tím, že přednášky jsou nepovinné a semináře naopak jsou. OK. Jenže to bych to nesměl být já, starý poctivec jménem Hujer, který chodil na všechny přednášky, jelikož byly dány v rozvrhu. Takže jsem to bral jako povinnost tam jít. A když jsem náhodou chyběl, tak jsem ještě všem přednášejícím psal omluvný E-mail, aby věděli, že jejich výuku neignoruju. Přece rozvrh není od toho, aby byl pro srandu králíkům, no ne?

12) Konzultace diplomky (případně bakalářky). Je dáno, že každý student má práci zpracovat samostatně. A stejně tak je dáno, že mu jeho práci musí někdo vést. Fajn. Ale: jak častý kontakt s vedoucí(m) práce je přiměřený? A co už je moc, tj. obtěžování? Na tohle není jednoznačná odpověď, jelikož každý vedoucí je jiný. Někdo vám dá téměř absolutní svobodu, někdo vás má zase pod drobnohledem. Takže doporučuju se na tomto s vedoucí(m) předem jasně domluvit, ať předejdete zbytečným problémům.

13) Státnice. Obecně je možné říct, že je to velký stres i pro intaktní (tedy NT) populaci. Nicméně si zkuste představit například takovou situaci, že přijdete ke státnicím, jste naučení, že např. vaše vedoucí diplomky chodí celou dobu nějakým způsobem oblečená a upravená a najednou - bum - přijde oblečená a upravená úplně jinak, než jste doposud zvyklí, protože venku je nesnesitelné vedro. V tu chvíli jste vykolejení, protože ji nemůžete poznat a přemýšlíte, kdo to u 100 valkýr je. Což ve výsledku může mít negativní dopad na váš výsledek: za normálních okolností byste podali svůj standardní výkon, ale v této chvíli můžete podat výkon podstatně horší.

14) Přesocializovanost. Tedy, řečeno srozumitelnějším jazykem, přemíra sociálního kontaktu s vyučujícími a spolužáky během jediného dne, kdy se po návratu domů (nebo na kolej) cítíte vyčerpaní, nemáte na nic a na nikoho dalšího náladu, atd. Pro někoho může hranice přesocializovanosti začínat po 2 až 3 vyučovací hodiny o 45 minutách, pro jiného (třeba pro mě) po 12 vyučovacích hodin. A co v případě, že se cítíte přesocializovaní, dělat? Ideálně si někam zalezte, odpočívejte, případně dělejte věci, které vás baví, a které můžete zároveň dělat sami. Je to nejlepší prostředek, jak si od všeho, co se za celý den událo, vyčistit hlavu.

Děkuji vám všem, kteří jste vydrželi číst až do konce. Doufám, že jsem na nic dalšího (a hlavně tedy podstaného!)nezapomněl. A pokud ano, tak mi to, prosím, připomeňte v diskuzi pod článkem, udělám z toho další příspěvek.

Stejně tak budu rád, pokud se v diskuzi zmíníte o svých zkušenostech se studiem na VŠ.


Přeji vám hezký zbytek letních prázdnin a krásný nadcházející víkend.


Váš


Jupiter 85
 


O rozdílu mezi integrací a inkluzí

8. března 2016 v 12:24 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj moji milí čtenáři,

všechny vás co možná nejsrdečněji vítám po velmi dlouhé době odmlky způsobenou rodinnými trably a mými studijními povinnostmi u svého dalšího článku.

Dnes se vám pokusím vyjasnit velmi podstatný rozdíl mezi pojmy "integrace" a "inkluze", které se v současné době velmi často přetřásají v médiích a jejich článcích. K sepsání tohoto článku mě inspirovala debata s maminkami dětí s Aspergerovým syndromem na Facebooku, kde jsem již tento rozdíl ozřejmil. Avšak chápu, že ne každý z vás je na Facebooku registrován, tak toto vysvětlení zařazuji i zde.

Nyní se již, prosím, pohodlně usaďte ke svým monitorům, moje krátká virtuální přednáška začíná:

V úvodu této "přednášky" je ponejprv třeba si zcela vyjasnit, co vlastně znamenají pojmy "integrace" a "inkluze" ve své izolované podobě (bez uvedených vzájemných souvislostí) a teprve pak je dát do vzájemných souvislostí.

1) Integrace znamená znovuvytvoření (znovuzasazení do) celku. Tedy: dochází k respektování veškeré odlišnosti žáka s AS (nebo jakoukoliv diagnózou), je mu dána příslušná podpora (IVP, AP, atd.), ale "svoje místo na Slunci" a další zapojení mezi intaktní populaci si tento žák už musí vydobýt vlastními silami. Dá se tedy obrazně říci: "Dobře, kámo, chápeme, že máš takový a takový problém a že potřebuješ určitou podporu od nás ostatních, ale my ostatní od Tebe na oplátku žádáme, abys dokázal, že pokud Ti dáme všechno, co potřebuješ, včetně našeho respektu, dokážeš mezi námi obstát". Tento izolovaný pohled se uplatňoval přibližně v období let 1990 až 2004, kdy došlo v souvislosti s vydáním tzv. Školského zákona č. 561/2004 Sb. a dalších navazujících právních předpisů ke zrušení "úplného osvobození od povinné školní docházky".

2) Inkluze znamená vrůstání jedince se SVP do systému za využití všech dosud známých podpůrných opatření, to jest IVP, AP, atd., na jejichž základě dotyčný žák bude zažívat úspěchy, které ho budou motivovat k dalšímu postupnému vrůstání do intaktní společnosti. Tady se dá obrazně říci: "Fajn, kámo, vidíme, že máš svoje vlastní potřeby, které chápeme, dokážeme Ti s nimi pomoct, a když to ani přes naši společně vynaloženou snahu nepůjde, tak přizpůsobíme všechno okolo Tebe za účelem toho, abys mohl být natolik úspěšný, že se zařadíš mezi nás ostatní, a také bude jen velmi obtížné poznat, že jsi na začátku měl nějaké potiže, které Ti bránily v tom, abys byl úspěšný jako ostatní lidé v Tvém okolí". Tento izolovaný pohled se začal postupně uplatňovat již v roce 2003, avšak do pomyslné "plné síly" se velmi pomalu dostává od přelomu let 2005 a 2006. Jeho postupné pronikání do běžné praxe trvá dodnes.

Výsledkem výše uvedeného tedy je, že na základě inkluze (vrůstání) jedince s AS (nebo nějakou jinou diagnózou, to ať si už každý doplní podle vlastní aktuální potřeby sám) mezi ostatní intaktní vrstevníky dojde ke znovuvytvoření celku, to jest k integraci daného jedince do intaktní společnosti, kde si bude hledat "svoje místo na Slunci" podle svých vlastních možností a schopností. Což si můžeme představit třeba na zelenině: prvně se jednotlivé druhy zeleniny spolu kamarádí a baví, např. rajče s mrkví, cibulí a křenem a nedělají mezi sebou žádné rozdíly (což je ta inkluze), čímž postupně dojde k znovuutvoření pojmu zelenina (to je ta integrace): přece rajče, mrkev, cibue a křen jsou zástupci zeleniny, čímž tvoří součást jednoho celku (pojmu), že? Převedeno na děti to znamená, že žák s AS bude tvořit žákovskou skupinu nejen se žáky s mnoha dalšími diagnózami (např. SPU, DMO, zrakové postižení, aj.), ale také se žáky intaktními, čímž úspěšně dojde k vytvoření nového celku = žáci základní školy.

Snad jsem to napsal dostatečně srozumitelně. A pokud ne, stačí napsat do komentářů a pokusím se to vysvětlit ještě jednou a lépe.


Přeji vám mnoho zdaru do dalších dní a těším se na naše setkání u některého z mých dalších článků.


Váš

Jupiter 85


Aktuální svět speciální pedagogiky

10. června 2015 v 16:10 | Jupiter 85 |  Odkazy
Ahoj moji milí čtenáři, všechny vás co nejsrdečněji vítám u svého dalšího článku!

Můj dnešní článek se bude věnovat prvnímu z odkazů, o kterém si myslím, že byste měli určitě vědět. Snad mi pro tentokrát odpustíte, že začnu svým vlastním odkazem.

Konkrétně se jedná o přímý odkaz na veřejnou Facebookovou skupinu jménem Aktuální svět speciální pedagogiky (https://www.facebook.com/groups/681550338621285/). Tuto skupinu jsem založil těsně před Vánoci roku 2014. Hlavním účelem této skupiny je informovat všechny její členy o veškerých novinkách ze světa speciální pedagogiky.

V této skupině jsou uveřejňovány články, odkazy, novelizace právních předpisů, reportáže, pozvánky na různé kulturně-společenské akce, přednášky, semináře, výstavy, tipy na zajímavé odborné a populárně-naučné publikace z oboru speciální pedagogiky, nabídky odborných praxí pro studenty speciální pedagogiky, zajímavé weby, a tak dále.

Kdokoliv z členů této skupiny může zveřejnit jakoukoliv informaci, která se týká světa speciální pedagogiky. Stejně tak se ke každému článku může rozvinout plodná a přínosná diskuze.

Pokud se ptáte, kdo všechno se může stát členem skupiny, pak vězte, že to může být každý, kdo má se speciální pedagogikou co dočinění, např. rodiče dětí s autismem (nebo i jiným postižením, např. zrakovým), kteří zde mohou zjistit další informace o postižení svých dětí, studenti oboru speciální pedagogiky, lidé spolupracující s občanskými sdruženími, učitelé, výchovní poradci, psychologové, lékaři, právníci, speciální pedagogové, muzikoterapeuti, jakož i další lidé, kteří se o tuto problematiku zajímají.


Zatím se mějte hezky a budu se s vámi těšit na shledání u dalšího článku.


Váš

Jupiter 85

Oheň a led

8. června 2015 v 14:29 | Jupiter 85 |  Poezie

Nuže pojďme

a nechme naše srdce, ať ptají se,

kde naše cesty jednou setkají se.


Pojďme spolu ve večerních hodinách snít,

a ve vlasech pozdní letní sluneční svit mít.


Když skála hoří naší teplou krví,

ledovcový namodralý led se taví.


Nyní vezmi ruku mou

a pojď spolu se mnou

uvést k novému životu

to spojení ohně a ledu.

Mám Tě rád

30. května 2015 v 23:59 | Jupiter 85 |  Poezie

Pojď na mou loď,

strach odhoď,

vždyť rád Tě mám.


Kam chceš jít,

tam chci být

s Tebou sám.


Jsem kamarád,

a to mám jako ctít?

Kde chceš být

a sama žít?


Pojď na mou loď,

strach už odhoď.


Stojíš až u lucerny

a slzy skrápí tvář.

Až slunce dnes

za obzor zajde,

setkáme se

v chladném hrobě.


Pojď na mou loď,

vždyť rád Tě mám.

Pojď na mou loď,

Tvou láskou byl jsem já.



Stojíš až u lucerny

a slzy skrápí tvář.

Bolest teď trápí

Tvé srdce,

nechceš žít,

už chceš jen smrt.


Byl jsem Tvůj věrný přítel,

nyní ani to ne.

Musím být

zase sám,

tak sám,

a cítit chlad.

Poslední hodina

30. května 2015 v 23:57 | Jupiter 85 |  Poezie
Půl jedné ráno, hledím do noci,

jsem zcela sám ve své nemoci.

Mám rudé oči, takřka nevidím,

mám sivé uši, takřka neslyším.


Tak rád bych vstal z toho křesla,

však nohy nemají sílu, co by mě nesla.

Na stole jen petrolejka a sklenice vína,

jejíž plamen se v lehkém vánku míhá.


Hle, zde básník se v depresi zmítá.

Své poslední verše vám zde zpívá.

Nastala jeho poslední hodina,

přilétá havran, tiše se loučí rodina.

Konference věnovaná problematice inkluzivního vzdělávání v praxi (pre)primárního vzdělávání

29. května 2015 v 15:00 | Jupiter 85 |  Reportáže z meziplanetárního prostoru
Ahoj moji milí čtenáři, vítám vás u své další reportáže z meziplanetárního prostoru!


Dne 12. března 2015 (čtvrtek) jsem se zúčastnil "Konference Inkluzivní vzdělávání v praxi (pre)primárního vzdělávání".

Nyní se vám zkusím vysvětlit pojmy preprimární vzdělávání, primární vzdělávání a inkluzivní vzdělávání:

a) preprimární vzdělávání - to je vzdělávání, které probíhá před zahájením povinné školní docházky, tj. mateřská škola;

b) primární vzdělávání - plnění povinné školní docházky, tj. návštěva základní školy;

c) inkluzivní vzdělávání - to je vzdělávání všech žáků, a to jak intaktních (tj. těch, kteří jsou bez postižení) a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (tj. například žáků s PAS, dyslexií, sluchovým postižením, atd.), a to v jedné třídě, v jedné a zároveň téže škole pohromadě. Pochopitelně bez rozdílu toho, jakého jsou žáci náboženského vyznání, pohlaví, národnosti, a tak podobně a při důsledném respektování individuálních vzdělávacích potřeb žáků s handicapem.

Tolik k pojmům a nyní se již budu věnovat dění na konferenci:

Na konferenci byli přítomni: Mgr. Ludmila Altmanová (ŘŠ ZŠ Brno, nám. 28. října 22), Mgr. Vladimír Tulka (ředitel ZŠ Křenová, Brno - partner projektu), Tomáš Feřtek, moderátor panelové diskuze (EDUin), Mgr. Martina Budínská (vedoucí oddělení prevence a speciálního vzdělávání MŠMT), PhDr. Tomáš Jilčík (odbor školství MMB), PhDr. Irena Borkovcová (ředitelka inspektorátu JMK ČŠI), Mgr. Libor Mikulášek (ředitel PPP Brno), doc. Mgr. Světlana Hanušová, Ph. D. (PdF MU v Brně), Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková (ČOSIV), Mgr. Libor Tománek (zástupce ŘŠ ZŠ Brno, nám. 28. října 22), Mgr. Barbora Glogarová (psycholog, OPPP Vyškov) a Mgr. Jan Širůček, Ph. D. (Fakulta sociálních studií MU Brno).

Velmi zajímavou částí konference pro mě byla její 2. část, která se nazývala "Aktuální stav inkluze v českém vzdělávacím systému", v níž se řešila především problematika nejnovější úpravy tzv. Školského zákona, zvláště pak úprava § 16, který od 1. září 2016 změní kategorii žáků se speciálním vzdělávacími potřebami na žáky s podpůrnými opatřeními v 5 stupních, a také § 19, který by měl zavést revizní pracoviště (bude v nich probíhat kontrola posudků z poradenských zařízení, tj. PPP a SPC), které ponese název Národní ústav pro vzdělávání (budou i krajské pobočky).

Dalšími dokumenty zmíněnými v tomto bloku byly Dlouhodobý záměr (týká se především problematiky sociálně vyloučených lokalit a sociálního znevýhodnění), kam by měl putovat vyšší objem finančních prostředků, Reforma financování krajského školství (zvýšení objemu financí), Akční plán inkluzivního vzdělávání (zatím je v přípravě) a Strategie vzdělávací politiky v ČR do roku 2020.

Poté vystoupila se svým příspěvkem paní Laurenčíková za ČOSIV (ČOSIV sdružuje ředitele, odborníky a další zájemce, kteří podporují inkluzi), kdy promluvila především o tzv. žákovi s podpůrnými opatřeními (dříve speciálním vzdělávacími potřebami - SVP), která budou mít 5 stupňů (přičemž žák spadající do 1. stupně podpůrných opatření se vůbec nedostane do poradenských zařízení), což s sebou ponese zvýšení objemu finančních prostředků. Paní Laurenčíková dále hovořila i o Systémové úpravě inkluzivního vzdělávání, v důsledku které vznikl návrh Katalogu podpůrných opatření (tato opatření zatím nebyla navržena pro žáky s SPU) a návrhu modelů financování podpůrných opatření - implementace těchto opatření bude ze začátku financována ze strukturálních fondů EU, částka se bude pohybovat v řádu miliard Kč. V této souvislosti bude probíhat i nové vzdělávání inspektorů ČŠI.

V průběhu vystoupení Mgr. Laurenčíkové padl i návrh na financování asistenta pedagoga (AP by už neplatily kraje, ale konkrétní školy samy ze svých rozpočtů). Také se hovořilo o tom, že klíčovou roli v realizaci inkluze budou mít především učitelé a poradenská zařízení (typicky PPP a SPC, s odkazem na Vyhlášku č. 72/2005 Sb. ve smyslu v současnosti platné novelizace Vyhlášky č. 116/2011 Sb., o školských poradenských zařízeních), která jsou v současné době poddimenzována, co se týká počtu zaměstnanců. V poradenských zařízeních by se podle nové úpravy měla nejen provádět diagnostická činnost, ale měl by v nich být zpracováván i postup práce s dítětem ve škole.

Dále máme v ČR rezervy v multidisciplinární spolupráci = spolupráci poradenských a sociálních služeb, tj. v součinnosti MŠMT, MPSV, sociálních služeb a poradenských zařízení (PPP, SPC).

Z vystoupení p. Mikuláška z PPP Brno: Žádal podporu od školských speciálních pedagogů a školních psychologů. Podle jeho vlastních statistik je ročně v PPP vykonáno 10 tisíc poradenských výkonů při celkových 40 úvazcích!!! Podle jeho názoru bychom měli sledovat nejlepší zájem dítěte, nikoliv přepočítávat děti na %.

Z vystoupení pí. Budínské za MŠMT: Projekt RAMS stanoví výstupy a podmínky přijetí § 16. Termín přijetí nového Školského zákona byl stanoven do termínu 9/2015 a účinnost § 16 od 1. 9. 2016. Novela regionálního školství bude mít účinnost od roku 2016. Nový rámec financování regionálního školství má vzniknout do 6/2015.

Z vystoupení Ing. Karla Holomka: Upozornil na nerovnost dětí v počátečním vzdělávání a na limity, které nelze překročit a na potřebu kultivace společnosti, v jejímž důsledku by došlo ke zmírnění problémů s inkluzí.

Z vystoupení Mgr. Foltýnové, ředitelky ZŠ Merhautova, Brno: Podělila se se všemi o zkušenosti z vlastní školy, kde je pouze 60 žáků z celkového počtu 500 intaktních. Bránila se, aby škola, kterou řídí, byla školou romskou. Z její školy utíkají žáci z majoritní společnosti kvůli Romům. Pouze 15 ze 120 žáků přijatých do 1. třídy je z majoritní společnosti, zbytek tvoří Romové. Z jejích úst zazněl návrh na změnu spádovosti: některé z ulic, které převážně obývají Romové, by spadala pod jinou ZŠ. Řešit by to podle ní měla městská vyhláška.

Z vyjádření Mgr. Janáčka ze ZŠ a SŠ Kamenomlýnské: Inkluzi vnímá jako filozofii a přístup k řešení problémů. Upozornil na skutečnost, že inkluzivní škola bude velmi drahá, a že jako společnost nejsme na inkluzi připraveni.

Z vyjádření doc. Hanušové, PdF MU: Je dobře, že 52 % žáků se SVP je začleněno v běžných školách. Podle jejího názoru je potřeba připravit pedagogy a školy na inkluzi a také je potřeba změna názorů a postojů k problematice inkluze. Problematika speciální pedagogiky je u budoucích pedagogů, kteří nestudující speciální pedagogiku jako obor, již obsažena ve společném základě.

Z vyjádření Mgr. Tománka, ZŠ nám. 28 října: Je problém se vzdělávacími aktivitami pedagogických pracovníků (je to velmi drahé). Za nejúčinnější považuje team building a prevenci syndromu vyhoření. Supervize podle jeho názoru nestojí téměř nic, jen čas a ochotu pedagogů.

Poté Mgr. Pavelka, ředitel ZŠ v Karviné, vznesl dotaz, kde mizí peníze na inkluzi. Také vyjádřil obavy ze snížení finančních prostředků na asistenty pedagoga.

Jako poslední se v tomto bloku vyjádřila Mgr. Monika Tannenbergerová z PdF MU a Ligy lidských práv (LLP): podle jejího názoru ve školství v ČR není inkluze, ale prý selektivně-integrativní pohled.

Dále mě zaujal poslední blok, který byl věnován novinkám ohledně nového Školského zákona a § 16.

Z vyjádření zástupce MŠMT: od 9/2016 získá každá škola peníze a bude záležet pouze na ní, jak peníze využije (např. na asistenty pedagoga) a bude větší spolupráce mezi školou a školskými poradenskými zařízeními. Mentoring a uvádějící učitel se bude financovat z ESF, ale zatím to nebude systémové řešení. 1. stupeň podpůrných opatření bude realizován ve školách (= bez návštěvy školského poradenského zařízení), teprve až v případě nepříznivého vývoje bude žák po konzultaci s rodiči odeslán do školského poradenského zařízení. Do změny financování regionálního školství (§ 16) se bude pracovat na metodice pro školská poradenská zařízení. Od 9/2016 bude plná verze metodiky pro školská poradenská zařízení, tj. PPP a SPC.

Z vyjádření Mgr. Laurenčíkové: Školská poradenská zařízení poptávají spolupráci s podpůrnými službami (sociální služby), na základě čehož vzniká nutnost provázání těchto služeb v systému -> stále se zapomíná na střediska výchovné péče.

V úplném závěru dnešní konference zazněly i plány pro nejbližší roky:

a) přímá podpora školám (morální, metodická, sebevzdělávací aktivity),

b) vytvoření Katalogu pro SPU,

c) vzdělávání pedagogických pracovníků (zlepšení komunikace se světem),

d) školení inspektorů ČŠI ohledně problematiky inkluze,

e) podpora ŘŠ v inkluzi a poradenství a také

f) vytvoření příslušné legislativy, prováděcích vyhlášek a prováděcích standardů, proškolení odborníků (psychologů, speciálních pedagogů).


Děkuji všem z vás, kteří jste dočetli až do tohoto místa, za vaši laskavou pozornost.


Budu se s vámi všemi, kteří mi i nadále zachováte svou přízeň, těšit na setkání u mého dalšího článku.


Váš

Jupiter 85

Konference věnovaná problematice PAS

20. května 2015 v 0:20 | Jupiter 85 |  Reportáže z meziplanetárního prostoru
Ahoj moji milí Aspíci a NTčka, vítám vás u svého dalšího článku!

Moc se vám omlouvám, že jsem po několik dlouhých dní nenapsal ani jediný řádek, ale nestíhal jsem psát kvůli škole.

Avšak dnes vám všechno vynahradím! Přináším vám totiž podrobný zápis z konference "Autismus - celospolečenský problém nebo módní diagnóza 21. století?", která se konala v úterý 5. května 2015 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v Praze.

Nyní se již pohodlně usaďte ke svým monitorům, můj referát právě začíná:


Konference byla pořádána místopředsedou Výboru pro zdravotnictví PS PČR MUDr. Vítem KAŇKOVSKÝM, Asociací pomáhající lidem s autismem - APLA Praha, Střední Čechy, o. s., zastoupenou Magdalenou ČÁSLAVSKOU a Výborem pro zdravotnictví PS PČR, a konána pod záštitou místopředsedy Vlády ČR Pavla BĚLOBRÁDKA, místopředsedy PS PČR Jana BARTOŠKA, a předsedy Výboru pro zdravotnictví PS PČR Rostislava VYZULY.


V úvodu konference proběhlo krátké přivítání všech účastníků Veronikou Šporclovou, zvláště pak poslance MUDr. Víta Kaňkovského a zástupu za Rostislava Vyzulu, Jana Bartoška a Pavla Bělobrádka. Přítomni byli dále PhDr. Kateřina Thorová a PhDr. Hynek Jůn. Z dalších politiků byl přítomen Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda a veřejná ochránkyně práv Alena Šabatová.


Jako první dostal slovo MUDr. Kaňkovský: byl potěšen velkým zájmem o účast na této konferenci. Řekl, že v Poslanecké sněmovně jsou stále pochybnosti o tom, zda otevírat diskuzi o poruchách autistického spektra (dále jen "PAS"). Uvedl, že jeho bratr, který již zemřel, měl diagnostikovánu mozkovou obrnu, a proto má pochopení pro handicapované spoluobčany. Svého bratra a jeho postižení vnímá jako dar. Chce získat podněty od laické i odborné veřejnosti, co by se dalo zlepšit pro rodiny, které se starají o děti s PAS. Chce zlepšit i komunikaci mezi MPSV a Ministerstvem zdravotnictví, aby jejich práce prospěla těm nejslabším.


Jako druhá v pořadí vystoupila PhDr. Thorová: v úvodu svého příspěvku definovala autismus jako neurobiologickou poruchu, kdy je 80 % příčin přítomno v genech a 20 % tvoří vlivy prostředí. Podle jejího názoru lze první diagnostiku provádět již od 15 měsíců věku. Autismus je podle PhDr. Thorové vepsán ve struktuře mozku. Projevy jsou zahrnuty ve spektru, proto nelze najít 2 stejné autisty. Autismus způsobuje omezení sociálních, emočních a komunikačních dovedností. Dospělí mají výrazně nepřiměřené reakce na okolní podněty a obtíže v týmové práci. PhDr. Thorová všem účastníkům konference pustila videa s projevy intaktních dětí, mentálně postižených dětí a dětí s PAS v oblasti učení se pomocí sdílení emocí (videa těchto dětí nejsou volně šiřitelná mezi širokou veřejnost z důvodu nesouhlasu rodičů). Podle PhDr. Thorové má 70 % osob s PAS další psychickou poruchu, 40 % osob s PAS má 2 a více psychických poruch. Počet osob s PAS narostl na 1 z 68 dětí a 1 z 54 chlapců.


Důvody zvýšení výskytu PAS jsou tyto: celkové změny v prostředí (věk rodičů, průběh těhotenství - užívání léků, infekce, apod.), kdy matky i otcové se geneticky spolupodílí na výskytu PAS a v neposlední řadě také lepší diagnostika (především pak lepší diagnostické postupy). PhDr. Thorová rovněž popsala i tzv. efekt sněhové koule: s postupem věku se nabalují další problémy. U PAS v dospělém věku jsou podle PhDr. Thorové přítomny tyto negativní projevy: méně závažná trestná činnost, nezaměstnanost, bezdomovectví, psychické poruchy (deprese + suicidium, kriminální činnost: sexuální, násilná a pyromanická).


Funkčnost u osob s PAS se posuzuje podle: a) podle přítomnosti mentálního postižení + úrovni řeči (nízkofunkční a vysokofunkční autismus) a b) podle schopnosti přizpůsobit se společnosti. Péče o osoby s PAS vyžaduje podle PhDr. Thorové multioborový přístup, a to od rodičů, učitelů, psychologů, osob s PAS, atd. Jako doporučenou literaturu uvedla PhDr. Thorová knihy "O kolečko míň" od Josefa Schovance a "Jak to vidím Já" od Temple Grandinové.


Léčba v medicínském směru není, ale terapií lze mnoho projevů zmírnit. Také zmínila efektivní intervenci (trénink funkční komunikace, používání systému VOKS a strukturované učení), kdy se obtíže časem zmírňují. Intervenci je nejlépe zahájit od 18 do 30 měsíců věku. Pravidla pro volbu intervence jsou podle PhDr. Thorové tato: na důkazech založený přístup spolu s doplňkovými aktivitami. Také důrazně varovala před antivakcinačním hnutím, které podle jejího názoru není založeno na vědeckých podkladech.


Jako řešení navrhla v závěru svého příspěvku PhDr. Thorová následující:

a) vytvořit strategický plán

b) řešit posudkovou problematiku (především za účelem odstranění přebytečné byrokracie)

c) multidisciplinární spolupráci

d) objektivizaci při přidělování dotací

e) úzkou spolupráci MŠMT, MPSV a MZ


Hlavní rizika vidí PhDr. Thorová v:

a) neodbornosti poskytované péče a při rozhodování o přidělení příspěvků na péči

b) používání nečestných praktik v boji o zdroje

c) mezioborovém narcismu místo vzájemné úcty

d) nedostatku komunikace

e) korupci

f) politických obchodech


Jako třetí v pořadí vystoupila JUDr. Kořínková: v úvodu svého vystoupení ocitovala současnou právní úpravu, podle které je možné žádat o přiznání průkazů TP, ZTP a ZTP/P (dále jen "průkazy" a příspěvku na péči (dále jen "PNP"), a to: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve smyslu dalších novel, Vyhlášku č. 505/2006 Sb., Zákon č. 582/1991 Sb. a Zákon č. 329/2011 Sb., ve smyslu pozdějších novel.


Poté se JUDr. Kořínková rozhovořila o základních požadavcích při podávání žádostí o průkazy a PNP: je potřeba sepsat formální žádost na příslušném úřadu práce na předepsaných tiskopisech. Podle JUDr. Kořínkové mívají osoby s PAS při posuzování zdravotního stavu před komisí tzv. "světlé chvilky", což komplikuje přiznání příslušných dávek. Pro úspěšný průběh celého řízení je potřeba, aby rodič měl s sebou mnoho listin, zvláště pak odborných lékařských zpráv, které jsou velmi podrobné a popisují co možná nejvíce aktuální zdravotní stav dítěte. Pokud by před řízením o přiznání některé z uvedených dávek došlo u dítěte k abnormalitám, doporučuje JUDr. Kořínková ihned navštívit lékaře, který tuto skutečnost uvede do další zprávy, kterou je možné využít v dalším průběhu celého řízení.


JUDr. Kořínková také doporučila, aby rodiče před zahájením řízení informovali komisi o aktuálním zdravotním stavu svého dítěte. Pokud by došlo k přerušení řízení o přiznání některé z dávek, pak JUDr. Kořínková doporučuje důrazně urgovat vyřízení celé věci.


Odvolání proti rozhodnutí je možné podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí.


Další možností je podání správní žaloby, a to ve lhůtě do 2 měsíců ode dne doručení rozhodnutí. Pro podání této žaloby je třeba znalecký posudek a odborný posudek s příslušnou doložkou, ve kterém se posuzuje zdravotní stav dítěte k datu podání žádosti. Tuto žalobu je možno stáhnout. Ze všech dosud podaných žalob byla úspěšná jen jediná.


Třetí, a zároveň i poslední možností, je podat zcela novou žádost o přiznání příslušné dávky.


Největší negativa vidí JUDr. Kořínková v roztříštěnosti názorů při posuzování zdravotního stavu osob s PAS a nejednotnost rozhodovací praxe. Jako řešení celé situace navrhuje JUDr. Kořínková zavést propracovaný systém jednotného postupu při posuzování zdravotního stavu oprávněných osob.


Jako čtvrtá v pořadí vystoupila Mgr. Valentová, předsedkyně sdružení proPAS: ve vztahu k vydávání průkazů ZTP by podle jejího názoru měli úředníci postupovat při posuzování zdravotního stavu osob s PAS postupovat podle Vyhlášky č. 388/2011 Sb., přílohy č. 4. Podle jejích zkušeností z kazuistik vyplývá, že řízení o přiznání výše uvedených dávek může trvat až 10 kalendářních měsíců. Také popsala tzv. Münchhausen by proxy syndrom, kdy postižení netouží po důchodu, ani nevyužívají úlevy výhody spjaté s rolí nemocného. Jako řešení vidí nastavení přesných diagnostických kritérií

a průběžné vzdělávání všech odborníků, především ve vztahu k Zákonu č. 108/2006, §3, písm. g, Sb., o sociálních službách ve smyslu pozdějších novelizací.


Jako pátá v pořadí vystoupila Ing. Čáslavská z APLA Praha: největším problémem podle jejího názoru je dostupnost péče o osoby s PAS v různých regionech a nedostatečná kapacita služeb. Upozornila též posluchače na rozšířený mýtus: "Stát služby zajišťuje, protože si je nakupuje od poskytovatelů prostřednictvím dotací". Celá věc se má tak, že kraje mají ze zákona povinnost komunitně plánovat. Pokud některý kraj dospěje k názoru, že v kraji žijí osoby s PAS, které potřebují péči, a najde ve svém napjatém rozpočtu dostatek finančních prostředků, pak veškerá snaha o poskytnutí této péče přijde k znehodnocení z důvodu nedostatku poskytovatelů péče. Důsledek v pobytových službách: zařízení odmítají přijímat osoby s PAS!


Ing. Čáslavská vidí pro celou situaci následující řešení: motivovat poskytovatele služeb, aby do svých zařízení přijímali osoby s PAS, podporu rozvoje kvality stávajících zařízení, měření sociálního dopadu a investování do prevence. Také uvedla příklad dobré praxe: sdílení zkušeností mezi poskytovateli služeb osobám s PAS a vzdělávání a osvětu. Ing. Čáslavská také neopomněla pochválit činnost SPC a ZŠS na ulici Štolcova v Brně-Černovicích.


V závěru Ing. Čáslavská konstatovala, že v ČR jsou kvalitní poskytovatelé služeb pro osoby s PAS a výborná spolupráce neziskových organizací, avšak není jednotná podpora ze strany státu.


Šestým řečníkem v pořadí byl Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, bývalý primátor Prahy: prezentoval názor, že výsledek choroby autismu závisí na včasnosti diagnostiky a intervenci. Podle jeho názoru se při stanovování diagnózy autismu (a všech ostatních PAS) používá 5. revize DSM, která není uznávána v žádném z členských států EU, protože členské státy EU používají výhradně kritéria 10. revize MKN. Také velmi ostře nesouhlasí s tím, aby diagnózu autismu (a všech ostatních PAS) stanovovala školská poradenská pracoviště (typicky SPC). Oponovala mu Zuzana Žampachová tím, že školská poradenská pracoviště respektují medicínská kritéria a zaměřují se na problematiku vzdělávání.


Novela současné právní úpravy podle jeho názoru povede k zjednodušení dalšího vzdělávání lékařů z důvodu přílišné atomizace oborů. Právě tato novela se dotkne především oborů dětské neurologie a dětské psychiatrie: tyto obory nezaniknou, ale budou po schválení připravované novely zákona vedeny jako samostatné specializace v příslušném oboru, tj. neurologii (specializace v oboru dětská neurologie a neurologie dospělých) a psychiatrii (specializace dětská psychiatrie a psychiatrie dospělých).


Po přibližně 20 minut dlouhé přestávce pokračovala konference svým 2. blokem.


Jako první vystoupil PhDr. Jůn: v úvodu svého vystoupení zmínil některé mýty ohledně osob s PAS: 1) člověk s PAS = problém; 2) sociální služby pro osoby s PAS jsou příliš drahé (realita: cena se pohybuje řádově od 5. 400,-- do 8. 000,-- Kč, a to podle problémovosti chování). Podle PhDr. Jůna je určitá věc v lidských právech vždy dobře nebo vždy špatně. Základní pravdy podle PhDr. Jůna ohledně osob s PAS v sociálních službách jsou: 1) osoby s PAS kladou větší nároky na kvalitativní složku asistence; 2) dodržování lidských práv stojí nemalé peníze; 3) pořízení služeb pro osoby s PAS je dražší, než je tomu u jiných postižení; 4) osoby s PAS často pendlují mezi: a) zhroucenou rodinou, b) psychiatrickou nemocnicí a c) sociální službou (školou), z čehož vyplývá potřeba úzké spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami při péči o osoby s PAS. Dále PhDr. Jůn informoval o tom, že Psychiatrická nemocnice Bohnice (dále jen "PN Bohnice") v Praze a APLA Praha získaly z tzv. Norských fondů finanční prostředky k tomu, aby APLA Praha mohla uskutečnit návaznost svých služeb právě v PN Bohnice.


PhDr. Jůn také představil 4 základní druhy specifického problémového chování u osob s PAS:

a) nechuť k zapojení do kolektivního způsobu života (menší skupina osob je vždy dražší než skupina velká); konflikty jsou spouštěny sociální službou, nikoliv výchozí diagnózou PAS;

b) těžké soužití ze strany asistenta - asistenti mívají pocit "klient mě nechce, ale pořád mě potřebuje"; v souvislosti s tím může vzniknout nepohoda asistenta s klientem, a to z následujících 3 důvodů:

1) kvůli osobnosti klienta

2) kvůli osobnosti a handicapu klienta

3) kvůli očekáváním


PhDr. Jůn také uvedl zajímavé poznatky ze supervizí, a to jak ze strany personálu, tak i ze strany klientů.


Pohled personálu: klient s PAS narušuje skupinu, je fyzicky agresivní, nechce spolupracovat, ptá se na to, co už ví.


Pohled klientů: nezajímavé aktivity, tlak na začlenění do skupiny, podrážděnost personálu, když si s ním chce osoba s PAS povídat.


c) nechuť se aktivizovat: přesun z postoje "dělat s ním" do "být s ním"; dalším problémem je otázka tzv. "stínování", což znamená, jak to udělat, aby klient mohl být co nejvíce bez dozoru a jak to udělat, aby v pokoji klienta docházelo k senzorickým změnám


d) neustálé dotazování se na jednu věc: klient se ptá na to, co už ví; osoba s PAS nechce informaci, ale podle slov PhDr. Jůna "CHCE PLKAT" - nyní se zjišťuje časová náročnost tohoto chování.


PhDr. Jůn definoval autismus slovy "syndrom přeskakující desky".


V závěru svého vystoupení PhDr. Jůn uvedl, že při péči o osoby s PAS pomáhá: malá skupina, upravený prostor (někdy jde o cestu proti intuici), kvalitní personál, který ovládá i neintuitivní přístupy. Preventivní terapie podle jeho názoru bude vždy úspěšnější v malých skupinách klientů. Také vznesl 2 otázky do další diskuze: 1) Nakolik si naše společnost cení neporušování práv lidí s handicapem? a 2) Chceme je vlastně neporušovat?


Jako druhý vystoupil se svým příspěvkem MUDr. Páv, náměstek pro lékařskou péči PN Bohnice: podle jeho slov je PAS 3. nejčastější psychiatrickou diagnózou a 3. nejčastější příčinou pro přiznání invalidního důchodu. Důvody takto vysokého nárůstu jsou podle jeho slov především prudký rozvoj diagnostiky a celosvětová destigmatizace. U osob s PAS se podle MUDr. Páva často předepisují psychofarmaka, např. stabilizátory nálady u BAP, antidepresiva, popřípadě o atypická psychofarmaka. MUDr. Páv také krátce informoval o společném projektu PN Bohnice a APLA Praha "Zpátky do života", což je program komunitní péče. Také upozornil na skutečnost, že osoby s PAS je problém referovat do jiných služeb. Dále uvedl, že celosvětovým trendem je, aby osoby s PAS fungovaly v běžném prostředí s příslušnou podporou. Z jeho zkušeností jsou na tom nejlépe ty osoby s PAS, které mohou žít v rodině.


MUDr. Páv dále informoval o "Strategii reformy psychiatrické péče", kterou vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR dne 8. října 2013. Tato strategie má přinést vyšší kvalitu života osobám s duševním onemocněním, vyšší provázanost sociálních služeb, aj. Kvalita života je ve Strategii postavena na těchto 4 pilířích:

1) ambulance

2) psychiatrická oddělení v nemocnicích

3) existenci psychiatrických nemocnic

4) vybudování Center duševního zdraví, která by pokrývala určitý region, byla by v nich možnost rehabilitační péče, bylo by možno v nich poskytnout krizovou intervenci v domácnosti pacientů, byl by zde spuštěn provoz Centra denních aktivit a stacionáře. Jejich spádová oblast by čítala 100 000 obyvatel ČR (tedy 100 Center na celou ČR). V každém centru by měl pracovat tým složený z psychiatrů, psychologů, zdravotních sester, sociální pracovnic a adiktologa. Tato Strategie ovšem vyžaduje meziresortní spolupráci, a to: MPSV, MŠMT, MZ, MFin, MSpr., MV a krajské samosprávy.

Třetí v pořadí vystoupil MUDr. Hollý, ředitel PN Bohnice: podle jeho názoru nejsou ve státním rozpočtu finanční prostředky na lidská práva, není problém zakoupit drahý přístroj, ale je problém zaplatit kvalifikovaný personál, který by dokázal poskytnout odpovídající péči. Jeho názor podpořil poslanec MUDr. Kaňkovský, místopředseda Výboru pro zdravotnictví.


Děkuji všem z vás, kteří jste trpělivě dočetli až do tohoto místa.

Věřím, že vám moje informace z navštívené konference byly alespoň částečně k prospěchu.


Přeji vám krásný a úspěšný den a budu se na vás těšit u dalšího svého článku!


Váš


Jupiter 85

Kam dál