Květen 2015

Mám Tě rád

30. května 2015 v 23:59 | Jupiter 85 |  Poezie

Pojď na mou loď,

strach odhoď,

vždyť rád Tě mám.


Kam chceš jít,

tam chci být

s Tebou sám.


Jsem kamarád,

a to mám jako ctít?

Kde chceš být

a sama žít?


Pojď na mou loď,

strach už odhoď.


Stojíš až u lucerny

a slzy skrápí tvář.

Až slunce dnes

za obzor zajde,

setkáme se

v chladném hrobě.


Pojď na mou loď,

vždyť rád Tě mám.

Pojď na mou loď,

Tvou láskou byl jsem já.



Stojíš až u lucerny

a slzy skrápí tvář.

Bolest teď trápí

Tvé srdce,

nechceš žít,

už chceš jen smrt.


Byl jsem Tvůj věrný přítel,

nyní ani to ne.

Musím být

zase sám,

tak sám,

a cítit chlad.

Poslední hodina

30. května 2015 v 23:57 | Jupiter 85 |  Poezie
Půl jedné ráno, hledím do noci,

jsem zcela sám ve své nemoci.

Mám rudé oči, takřka nevidím,

mám sivé uši, takřka neslyším.


Tak rád bych vstal z toho křesla,

však nohy nemají sílu, co by mě nesla.

Na stole jen petrolejka a sklenice vína,

jejíž plamen se v lehkém vánku míhá.


Hle, zde básník se v depresi zmítá.

Své poslední verše vám zde zpívá.

Nastala jeho poslední hodina,

přilétá havran, tiše se loučí rodina.

Konference věnovaná problematice inkluzivního vzdělávání v praxi (pre)primárního vzdělávání

29. května 2015 v 15:00 | Jupiter 85 |  Reportáže z meziplanetárního prostoru
Ahoj moji milí čtenáři, vítám vás u své další reportáže z meziplanetárního prostoru!


Dne 12. března 2015 (čtvrtek) jsem se zúčastnil "Konference Inkluzivní vzdělávání v praxi (pre)primárního vzdělávání".

Nyní se vám zkusím vysvětlit pojmy preprimární vzdělávání, primární vzdělávání a inkluzivní vzdělávání:

a) preprimární vzdělávání - to je vzdělávání, které probíhá před zahájením povinné školní docházky, tj. mateřská škola;

b) primární vzdělávání - plnění povinné školní docházky, tj. návštěva základní školy;

c) inkluzivní vzdělávání - to je vzdělávání všech žáků, a to jak intaktních (tj. těch, kteří jsou bez postižení) a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (tj. například žáků s PAS, dyslexií, sluchovým postižením, atd.), a to v jedné třídě, v jedné a zároveň téže škole pohromadě. Pochopitelně bez rozdílu toho, jakého jsou žáci náboženského vyznání, pohlaví, národnosti, a tak podobně a při důsledném respektování individuálních vzdělávacích potřeb žáků s handicapem.

Tolik k pojmům a nyní se již budu věnovat dění na konferenci:

Na konferenci byli přítomni: Mgr. Ludmila Altmanová (ŘŠ ZŠ Brno, nám. 28. října 22), Mgr. Vladimír Tulka (ředitel ZŠ Křenová, Brno - partner projektu), Tomáš Feřtek, moderátor panelové diskuze (EDUin), Mgr. Martina Budínská (vedoucí oddělení prevence a speciálního vzdělávání MŠMT), PhDr. Tomáš Jilčík (odbor školství MMB), PhDr. Irena Borkovcová (ředitelka inspektorátu JMK ČŠI), Mgr. Libor Mikulášek (ředitel PPP Brno), doc. Mgr. Světlana Hanušová, Ph. D. (PdF MU v Brně), Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková (ČOSIV), Mgr. Libor Tománek (zástupce ŘŠ ZŠ Brno, nám. 28. října 22), Mgr. Barbora Glogarová (psycholog, OPPP Vyškov) a Mgr. Jan Širůček, Ph. D. (Fakulta sociálních studií MU Brno).

Velmi zajímavou částí konference pro mě byla její 2. část, která se nazývala "Aktuální stav inkluze v českém vzdělávacím systému", v níž se řešila především problematika nejnovější úpravy tzv. Školského zákona, zvláště pak úprava § 16, který od 1. září 2016 změní kategorii žáků se speciálním vzdělávacími potřebami na žáky s podpůrnými opatřeními v 5 stupních, a také § 19, který by měl zavést revizní pracoviště (bude v nich probíhat kontrola posudků z poradenských zařízení, tj. PPP a SPC), které ponese název Národní ústav pro vzdělávání (budou i krajské pobočky).

Dalšími dokumenty zmíněnými v tomto bloku byly Dlouhodobý záměr (týká se především problematiky sociálně vyloučených lokalit a sociálního znevýhodnění), kam by měl putovat vyšší objem finančních prostředků, Reforma financování krajského školství (zvýšení objemu financí), Akční plán inkluzivního vzdělávání (zatím je v přípravě) a Strategie vzdělávací politiky v ČR do roku 2020.

Poté vystoupila se svým příspěvkem paní Laurenčíková za ČOSIV (ČOSIV sdružuje ředitele, odborníky a další zájemce, kteří podporují inkluzi), kdy promluvila především o tzv. žákovi s podpůrnými opatřeními (dříve speciálním vzdělávacími potřebami - SVP), která budou mít 5 stupňů (přičemž žák spadající do 1. stupně podpůrných opatření se vůbec nedostane do poradenských zařízení), což s sebou ponese zvýšení objemu finančních prostředků. Paní Laurenčíková dále hovořila i o Systémové úpravě inkluzivního vzdělávání, v důsledku které vznikl návrh Katalogu podpůrných opatření (tato opatření zatím nebyla navržena pro žáky s SPU) a návrhu modelů financování podpůrných opatření - implementace těchto opatření bude ze začátku financována ze strukturálních fondů EU, částka se bude pohybovat v řádu miliard Kč. V této souvislosti bude probíhat i nové vzdělávání inspektorů ČŠI.

V průběhu vystoupení Mgr. Laurenčíkové padl i návrh na financování asistenta pedagoga (AP by už neplatily kraje, ale konkrétní školy samy ze svých rozpočtů). Také se hovořilo o tom, že klíčovou roli v realizaci inkluze budou mít především učitelé a poradenská zařízení (typicky PPP a SPC, s odkazem na Vyhlášku č. 72/2005 Sb. ve smyslu v současnosti platné novelizace Vyhlášky č. 116/2011 Sb., o školských poradenských zařízeních), která jsou v současné době poddimenzována, co se týká počtu zaměstnanců. V poradenských zařízeních by se podle nové úpravy měla nejen provádět diagnostická činnost, ale měl by v nich být zpracováván i postup práce s dítětem ve škole.

Dále máme v ČR rezervy v multidisciplinární spolupráci = spolupráci poradenských a sociálních služeb, tj. v součinnosti MŠMT, MPSV, sociálních služeb a poradenských zařízení (PPP, SPC).

Z vystoupení p. Mikuláška z PPP Brno: Žádal podporu od školských speciálních pedagogů a školních psychologů. Podle jeho vlastních statistik je ročně v PPP vykonáno 10 tisíc poradenských výkonů při celkových 40 úvazcích!!! Podle jeho názoru bychom měli sledovat nejlepší zájem dítěte, nikoliv přepočítávat děti na %.

Z vystoupení pí. Budínské za MŠMT: Projekt RAMS stanoví výstupy a podmínky přijetí § 16. Termín přijetí nového Školského zákona byl stanoven do termínu 9/2015 a účinnost § 16 od 1. 9. 2016. Novela regionálního školství bude mít účinnost od roku 2016. Nový rámec financování regionálního školství má vzniknout do 6/2015.

Z vystoupení Ing. Karla Holomka: Upozornil na nerovnost dětí v počátečním vzdělávání a na limity, které nelze překročit a na potřebu kultivace společnosti, v jejímž důsledku by došlo ke zmírnění problémů s inkluzí.

Z vystoupení Mgr. Foltýnové, ředitelky ZŠ Merhautova, Brno: Podělila se se všemi o zkušenosti z vlastní školy, kde je pouze 60 žáků z celkového počtu 500 intaktních. Bránila se, aby škola, kterou řídí, byla školou romskou. Z její školy utíkají žáci z majoritní společnosti kvůli Romům. Pouze 15 ze 120 žáků přijatých do 1. třídy je z majoritní společnosti, zbytek tvoří Romové. Z jejích úst zazněl návrh na změnu spádovosti: některé z ulic, které převážně obývají Romové, by spadala pod jinou ZŠ. Řešit by to podle ní měla městská vyhláška.

Z vyjádření Mgr. Janáčka ze ZŠ a SŠ Kamenomlýnské: Inkluzi vnímá jako filozofii a přístup k řešení problémů. Upozornil na skutečnost, že inkluzivní škola bude velmi drahá, a že jako společnost nejsme na inkluzi připraveni.

Z vyjádření doc. Hanušové, PdF MU: Je dobře, že 52 % žáků se SVP je začleněno v běžných školách. Podle jejího názoru je potřeba připravit pedagogy a školy na inkluzi a také je potřeba změna názorů a postojů k problematice inkluze. Problematika speciální pedagogiky je u budoucích pedagogů, kteří nestudující speciální pedagogiku jako obor, již obsažena ve společném základě.

Z vyjádření Mgr. Tománka, ZŠ nám. 28 října: Je problém se vzdělávacími aktivitami pedagogických pracovníků (je to velmi drahé). Za nejúčinnější považuje team building a prevenci syndromu vyhoření. Supervize podle jeho názoru nestojí téměř nic, jen čas a ochotu pedagogů.

Poté Mgr. Pavelka, ředitel ZŠ v Karviné, vznesl dotaz, kde mizí peníze na inkluzi. Také vyjádřil obavy ze snížení finančních prostředků na asistenty pedagoga.

Jako poslední se v tomto bloku vyjádřila Mgr. Monika Tannenbergerová z PdF MU a Ligy lidských práv (LLP): podle jejího názoru ve školství v ČR není inkluze, ale prý selektivně-integrativní pohled.

Dále mě zaujal poslední blok, který byl věnován novinkám ohledně nového Školského zákona a § 16.

Z vyjádření zástupce MŠMT: od 9/2016 získá každá škola peníze a bude záležet pouze na ní, jak peníze využije (např. na asistenty pedagoga) a bude větší spolupráce mezi školou a školskými poradenskými zařízeními. Mentoring a uvádějící učitel se bude financovat z ESF, ale zatím to nebude systémové řešení. 1. stupeň podpůrných opatření bude realizován ve školách (= bez návštěvy školského poradenského zařízení), teprve až v případě nepříznivého vývoje bude žák po konzultaci s rodiči odeslán do školského poradenského zařízení. Do změny financování regionálního školství (§ 16) se bude pracovat na metodice pro školská poradenská zařízení. Od 9/2016 bude plná verze metodiky pro školská poradenská zařízení, tj. PPP a SPC.

Z vyjádření Mgr. Laurenčíkové: Školská poradenská zařízení poptávají spolupráci s podpůrnými službami (sociální služby), na základě čehož vzniká nutnost provázání těchto služeb v systému -> stále se zapomíná na střediska výchovné péče.

V úplném závěru dnešní konference zazněly i plány pro nejbližší roky:

a) přímá podpora školám (morální, metodická, sebevzdělávací aktivity),

b) vytvoření Katalogu pro SPU,

c) vzdělávání pedagogických pracovníků (zlepšení komunikace se světem),

d) školení inspektorů ČŠI ohledně problematiky inkluze,

e) podpora ŘŠ v inkluzi a poradenství a také

f) vytvoření příslušné legislativy, prováděcích vyhlášek a prováděcích standardů, proškolení odborníků (psychologů, speciálních pedagogů).


Děkuji všem z vás, kteří jste dočetli až do tohoto místa, za vaši laskavou pozornost.


Budu se s vámi všemi, kteří mi i nadále zachováte svou přízeň, těšit na setkání u mého dalšího článku.


Váš

Jupiter 85

Konference věnovaná problematice PAS

20. května 2015 v 0:20 | Jupiter 85 |  Reportáže z meziplanetárního prostoru
Ahoj moji milí Aspíci a NTčka, vítám vás u svého dalšího článku!

Moc se vám omlouvám, že jsem po několik dlouhých dní nenapsal ani jediný řádek, ale nestíhal jsem psát kvůli škole.

Avšak dnes vám všechno vynahradím! Přináším vám totiž podrobný zápis z konference "Autismus - celospolečenský problém nebo módní diagnóza 21. století?", která se konala v úterý 5. května 2015 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v Praze.

Nyní se již pohodlně usaďte ke svým monitorům, můj referát právě začíná:


Konference byla pořádána místopředsedou Výboru pro zdravotnictví PS PČR MUDr. Vítem KAŇKOVSKÝM, Asociací pomáhající lidem s autismem - APLA Praha, Střední Čechy, o. s., zastoupenou Magdalenou ČÁSLAVSKOU a Výborem pro zdravotnictví PS PČR, a konána pod záštitou místopředsedy Vlády ČR Pavla BĚLOBRÁDKA, místopředsedy PS PČR Jana BARTOŠKA, a předsedy Výboru pro zdravotnictví PS PČR Rostislava VYZULY.


V úvodu konference proběhlo krátké přivítání všech účastníků Veronikou Šporclovou, zvláště pak poslance MUDr. Víta Kaňkovského a zástupu za Rostislava Vyzulu, Jana Bartoška a Pavla Bělobrádka. Přítomni byli dále PhDr. Kateřina Thorová a PhDr. Hynek Jůn. Z dalších politiků byl přítomen Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda a veřejná ochránkyně práv Alena Šabatová.


Jako první dostal slovo MUDr. Kaňkovský: byl potěšen velkým zájmem o účast na této konferenci. Řekl, že v Poslanecké sněmovně jsou stále pochybnosti o tom, zda otevírat diskuzi o poruchách autistického spektra (dále jen "PAS"). Uvedl, že jeho bratr, který již zemřel, měl diagnostikovánu mozkovou obrnu, a proto má pochopení pro handicapované spoluobčany. Svého bratra a jeho postižení vnímá jako dar. Chce získat podněty od laické i odborné veřejnosti, co by se dalo zlepšit pro rodiny, které se starají o děti s PAS. Chce zlepšit i komunikaci mezi MPSV a Ministerstvem zdravotnictví, aby jejich práce prospěla těm nejslabším.


Jako druhá v pořadí vystoupila PhDr. Thorová: v úvodu svého příspěvku definovala autismus jako neurobiologickou poruchu, kdy je 80 % příčin přítomno v genech a 20 % tvoří vlivy prostředí. Podle jejího názoru lze první diagnostiku provádět již od 15 měsíců věku. Autismus je podle PhDr. Thorové vepsán ve struktuře mozku. Projevy jsou zahrnuty ve spektru, proto nelze najít 2 stejné autisty. Autismus způsobuje omezení sociálních, emočních a komunikačních dovedností. Dospělí mají výrazně nepřiměřené reakce na okolní podněty a obtíže v týmové práci. PhDr. Thorová všem účastníkům konference pustila videa s projevy intaktních dětí, mentálně postižených dětí a dětí s PAS v oblasti učení se pomocí sdílení emocí (videa těchto dětí nejsou volně šiřitelná mezi širokou veřejnost z důvodu nesouhlasu rodičů). Podle PhDr. Thorové má 70 % osob s PAS další psychickou poruchu, 40 % osob s PAS má 2 a více psychických poruch. Počet osob s PAS narostl na 1 z 68 dětí a 1 z 54 chlapců.


Důvody zvýšení výskytu PAS jsou tyto: celkové změny v prostředí (věk rodičů, průběh těhotenství - užívání léků, infekce, apod.), kdy matky i otcové se geneticky spolupodílí na výskytu PAS a v neposlední řadě také lepší diagnostika (především pak lepší diagnostické postupy). PhDr. Thorová rovněž popsala i tzv. efekt sněhové koule: s postupem věku se nabalují další problémy. U PAS v dospělém věku jsou podle PhDr. Thorové přítomny tyto negativní projevy: méně závažná trestná činnost, nezaměstnanost, bezdomovectví, psychické poruchy (deprese + suicidium, kriminální činnost: sexuální, násilná a pyromanická).


Funkčnost u osob s PAS se posuzuje podle: a) podle přítomnosti mentálního postižení + úrovni řeči (nízkofunkční a vysokofunkční autismus) a b) podle schopnosti přizpůsobit se společnosti. Péče o osoby s PAS vyžaduje podle PhDr. Thorové multioborový přístup, a to od rodičů, učitelů, psychologů, osob s PAS, atd. Jako doporučenou literaturu uvedla PhDr. Thorová knihy "O kolečko míň" od Josefa Schovance a "Jak to vidím Já" od Temple Grandinové.


Léčba v medicínském směru není, ale terapií lze mnoho projevů zmírnit. Také zmínila efektivní intervenci (trénink funkční komunikace, používání systému VOKS a strukturované učení), kdy se obtíže časem zmírňují. Intervenci je nejlépe zahájit od 18 do 30 měsíců věku. Pravidla pro volbu intervence jsou podle PhDr. Thorové tato: na důkazech založený přístup spolu s doplňkovými aktivitami. Také důrazně varovala před antivakcinačním hnutím, které podle jejího názoru není založeno na vědeckých podkladech.


Jako řešení navrhla v závěru svého příspěvku PhDr. Thorová následující:

a) vytvořit strategický plán

b) řešit posudkovou problematiku (především za účelem odstranění přebytečné byrokracie)

c) multidisciplinární spolupráci

d) objektivizaci při přidělování dotací

e) úzkou spolupráci MŠMT, MPSV a MZ


Hlavní rizika vidí PhDr. Thorová v:

a) neodbornosti poskytované péče a při rozhodování o přidělení příspěvků na péči

b) používání nečestných praktik v boji o zdroje

c) mezioborovém narcismu místo vzájemné úcty

d) nedostatku komunikace

e) korupci

f) politických obchodech


Jako třetí v pořadí vystoupila JUDr. Kořínková: v úvodu svého vystoupení ocitovala současnou právní úpravu, podle které je možné žádat o přiznání průkazů TP, ZTP a ZTP/P (dále jen "průkazy" a příspěvku na péči (dále jen "PNP"), a to: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve smyslu dalších novel, Vyhlášku č. 505/2006 Sb., Zákon č. 582/1991 Sb. a Zákon č. 329/2011 Sb., ve smyslu pozdějších novel.


Poté se JUDr. Kořínková rozhovořila o základních požadavcích při podávání žádostí o průkazy a PNP: je potřeba sepsat formální žádost na příslušném úřadu práce na předepsaných tiskopisech. Podle JUDr. Kořínkové mívají osoby s PAS při posuzování zdravotního stavu před komisí tzv. "světlé chvilky", což komplikuje přiznání příslušných dávek. Pro úspěšný průběh celého řízení je potřeba, aby rodič měl s sebou mnoho listin, zvláště pak odborných lékařských zpráv, které jsou velmi podrobné a popisují co možná nejvíce aktuální zdravotní stav dítěte. Pokud by před řízením o přiznání některé z uvedených dávek došlo u dítěte k abnormalitám, doporučuje JUDr. Kořínková ihned navštívit lékaře, který tuto skutečnost uvede do další zprávy, kterou je možné využít v dalším průběhu celého řízení.


JUDr. Kořínková také doporučila, aby rodiče před zahájením řízení informovali komisi o aktuálním zdravotním stavu svého dítěte. Pokud by došlo k přerušení řízení o přiznání některé z dávek, pak JUDr. Kořínková doporučuje důrazně urgovat vyřízení celé věci.


Odvolání proti rozhodnutí je možné podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí.


Další možností je podání správní žaloby, a to ve lhůtě do 2 měsíců ode dne doručení rozhodnutí. Pro podání této žaloby je třeba znalecký posudek a odborný posudek s příslušnou doložkou, ve kterém se posuzuje zdravotní stav dítěte k datu podání žádosti. Tuto žalobu je možno stáhnout. Ze všech dosud podaných žalob byla úspěšná jen jediná.


Třetí, a zároveň i poslední možností, je podat zcela novou žádost o přiznání příslušné dávky.


Největší negativa vidí JUDr. Kořínková v roztříštěnosti názorů při posuzování zdravotního stavu osob s PAS a nejednotnost rozhodovací praxe. Jako řešení celé situace navrhuje JUDr. Kořínková zavést propracovaný systém jednotného postupu při posuzování zdravotního stavu oprávněných osob.


Jako čtvrtá v pořadí vystoupila Mgr. Valentová, předsedkyně sdružení proPAS: ve vztahu k vydávání průkazů ZTP by podle jejího názoru měli úředníci postupovat při posuzování zdravotního stavu osob s PAS postupovat podle Vyhlášky č. 388/2011 Sb., přílohy č. 4. Podle jejích zkušeností z kazuistik vyplývá, že řízení o přiznání výše uvedených dávek může trvat až 10 kalendářních měsíců. Také popsala tzv. Münchhausen by proxy syndrom, kdy postižení netouží po důchodu, ani nevyužívají úlevy výhody spjaté s rolí nemocného. Jako řešení vidí nastavení přesných diagnostických kritérií

a průběžné vzdělávání všech odborníků, především ve vztahu k Zákonu č. 108/2006, §3, písm. g, Sb., o sociálních službách ve smyslu pozdějších novelizací.


Jako pátá v pořadí vystoupila Ing. Čáslavská z APLA Praha: největším problémem podle jejího názoru je dostupnost péče o osoby s PAS v různých regionech a nedostatečná kapacita služeb. Upozornila též posluchače na rozšířený mýtus: "Stát služby zajišťuje, protože si je nakupuje od poskytovatelů prostřednictvím dotací". Celá věc se má tak, že kraje mají ze zákona povinnost komunitně plánovat. Pokud některý kraj dospěje k názoru, že v kraji žijí osoby s PAS, které potřebují péči, a najde ve svém napjatém rozpočtu dostatek finančních prostředků, pak veškerá snaha o poskytnutí této péče přijde k znehodnocení z důvodu nedostatku poskytovatelů péče. Důsledek v pobytových službách: zařízení odmítají přijímat osoby s PAS!


Ing. Čáslavská vidí pro celou situaci následující řešení: motivovat poskytovatele služeb, aby do svých zařízení přijímali osoby s PAS, podporu rozvoje kvality stávajících zařízení, měření sociálního dopadu a investování do prevence. Také uvedla příklad dobré praxe: sdílení zkušeností mezi poskytovateli služeb osobám s PAS a vzdělávání a osvětu. Ing. Čáslavská také neopomněla pochválit činnost SPC a ZŠS na ulici Štolcova v Brně-Černovicích.


V závěru Ing. Čáslavská konstatovala, že v ČR jsou kvalitní poskytovatelé služeb pro osoby s PAS a výborná spolupráce neziskových organizací, avšak není jednotná podpora ze strany státu.


Šestým řečníkem v pořadí byl Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, bývalý primátor Prahy: prezentoval názor, že výsledek choroby autismu závisí na včasnosti diagnostiky a intervenci. Podle jeho názoru se při stanovování diagnózy autismu (a všech ostatních PAS) používá 5. revize DSM, která není uznávána v žádném z členských států EU, protože členské státy EU používají výhradně kritéria 10. revize MKN. Také velmi ostře nesouhlasí s tím, aby diagnózu autismu (a všech ostatních PAS) stanovovala školská poradenská pracoviště (typicky SPC). Oponovala mu Zuzana Žampachová tím, že školská poradenská pracoviště respektují medicínská kritéria a zaměřují se na problematiku vzdělávání.


Novela současné právní úpravy podle jeho názoru povede k zjednodušení dalšího vzdělávání lékařů z důvodu přílišné atomizace oborů. Právě tato novela se dotkne především oborů dětské neurologie a dětské psychiatrie: tyto obory nezaniknou, ale budou po schválení připravované novely zákona vedeny jako samostatné specializace v příslušném oboru, tj. neurologii (specializace v oboru dětská neurologie a neurologie dospělých) a psychiatrii (specializace dětská psychiatrie a psychiatrie dospělých).


Po přibližně 20 minut dlouhé přestávce pokračovala konference svým 2. blokem.


Jako první vystoupil PhDr. Jůn: v úvodu svého vystoupení zmínil některé mýty ohledně osob s PAS: 1) člověk s PAS = problém; 2) sociální služby pro osoby s PAS jsou příliš drahé (realita: cena se pohybuje řádově od 5. 400,-- do 8. 000,-- Kč, a to podle problémovosti chování). Podle PhDr. Jůna je určitá věc v lidských právech vždy dobře nebo vždy špatně. Základní pravdy podle PhDr. Jůna ohledně osob s PAS v sociálních službách jsou: 1) osoby s PAS kladou větší nároky na kvalitativní složku asistence; 2) dodržování lidských práv stojí nemalé peníze; 3) pořízení služeb pro osoby s PAS je dražší, než je tomu u jiných postižení; 4) osoby s PAS často pendlují mezi: a) zhroucenou rodinou, b) psychiatrickou nemocnicí a c) sociální službou (školou), z čehož vyplývá potřeba úzké spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami při péči o osoby s PAS. Dále PhDr. Jůn informoval o tom, že Psychiatrická nemocnice Bohnice (dále jen "PN Bohnice") v Praze a APLA Praha získaly z tzv. Norských fondů finanční prostředky k tomu, aby APLA Praha mohla uskutečnit návaznost svých služeb právě v PN Bohnice.


PhDr. Jůn také představil 4 základní druhy specifického problémového chování u osob s PAS:

a) nechuť k zapojení do kolektivního způsobu života (menší skupina osob je vždy dražší než skupina velká); konflikty jsou spouštěny sociální službou, nikoliv výchozí diagnózou PAS;

b) těžké soužití ze strany asistenta - asistenti mívají pocit "klient mě nechce, ale pořád mě potřebuje"; v souvislosti s tím může vzniknout nepohoda asistenta s klientem, a to z následujících 3 důvodů:

1) kvůli osobnosti klienta

2) kvůli osobnosti a handicapu klienta

3) kvůli očekáváním


PhDr. Jůn také uvedl zajímavé poznatky ze supervizí, a to jak ze strany personálu, tak i ze strany klientů.


Pohled personálu: klient s PAS narušuje skupinu, je fyzicky agresivní, nechce spolupracovat, ptá se na to, co už ví.


Pohled klientů: nezajímavé aktivity, tlak na začlenění do skupiny, podrážděnost personálu, když si s ním chce osoba s PAS povídat.


c) nechuť se aktivizovat: přesun z postoje "dělat s ním" do "být s ním"; dalším problémem je otázka tzv. "stínování", což znamená, jak to udělat, aby klient mohl být co nejvíce bez dozoru a jak to udělat, aby v pokoji klienta docházelo k senzorickým změnám


d) neustálé dotazování se na jednu věc: klient se ptá na to, co už ví; osoba s PAS nechce informaci, ale podle slov PhDr. Jůna "CHCE PLKAT" - nyní se zjišťuje časová náročnost tohoto chování.


PhDr. Jůn definoval autismus slovy "syndrom přeskakující desky".


V závěru svého vystoupení PhDr. Jůn uvedl, že při péči o osoby s PAS pomáhá: malá skupina, upravený prostor (někdy jde o cestu proti intuici), kvalitní personál, který ovládá i neintuitivní přístupy. Preventivní terapie podle jeho názoru bude vždy úspěšnější v malých skupinách klientů. Také vznesl 2 otázky do další diskuze: 1) Nakolik si naše společnost cení neporušování práv lidí s handicapem? a 2) Chceme je vlastně neporušovat?


Jako druhý vystoupil se svým příspěvkem MUDr. Páv, náměstek pro lékařskou péči PN Bohnice: podle jeho slov je PAS 3. nejčastější psychiatrickou diagnózou a 3. nejčastější příčinou pro přiznání invalidního důchodu. Důvody takto vysokého nárůstu jsou podle jeho slov především prudký rozvoj diagnostiky a celosvětová destigmatizace. U osob s PAS se podle MUDr. Páva často předepisují psychofarmaka, např. stabilizátory nálady u BAP, antidepresiva, popřípadě o atypická psychofarmaka. MUDr. Páv také krátce informoval o společném projektu PN Bohnice a APLA Praha "Zpátky do života", což je program komunitní péče. Také upozornil na skutečnost, že osoby s PAS je problém referovat do jiných služeb. Dále uvedl, že celosvětovým trendem je, aby osoby s PAS fungovaly v běžném prostředí s příslušnou podporou. Z jeho zkušeností jsou na tom nejlépe ty osoby s PAS, které mohou žít v rodině.


MUDr. Páv dále informoval o "Strategii reformy psychiatrické péče", kterou vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR dne 8. října 2013. Tato strategie má přinést vyšší kvalitu života osobám s duševním onemocněním, vyšší provázanost sociálních služeb, aj. Kvalita života je ve Strategii postavena na těchto 4 pilířích:

1) ambulance

2) psychiatrická oddělení v nemocnicích

3) existenci psychiatrických nemocnic

4) vybudování Center duševního zdraví, která by pokrývala určitý region, byla by v nich možnost rehabilitační péče, bylo by možno v nich poskytnout krizovou intervenci v domácnosti pacientů, byl by zde spuštěn provoz Centra denních aktivit a stacionáře. Jejich spádová oblast by čítala 100 000 obyvatel ČR (tedy 100 Center na celou ČR). V každém centru by měl pracovat tým složený z psychiatrů, psychologů, zdravotních sester, sociální pracovnic a adiktologa. Tato Strategie ovšem vyžaduje meziresortní spolupráci, a to: MPSV, MŠMT, MZ, MFin, MSpr., MV a krajské samosprávy.

Třetí v pořadí vystoupil MUDr. Hollý, ředitel PN Bohnice: podle jeho názoru nejsou ve státním rozpočtu finanční prostředky na lidská práva, není problém zakoupit drahý přístroj, ale je problém zaplatit kvalifikovaný personál, který by dokázal poskytnout odpovídající péči. Jeho názor podpořil poslanec MUDr. Kaňkovský, místopředseda Výboru pro zdravotnictví.


Děkuji všem z vás, kteří jste trpělivě dočetli až do tohoto místa.

Věřím, že vám moje informace z navštívené konference byly alespoň částečně k prospěchu.


Přeji vám krásný a úspěšný den a budu se na vás těšit u dalšího svého článku!


Váš


Jupiter 85

Motýlí křídla

12. května 2015 v 0:18 | Jupiter 85 |  Poezie

Mít křídla jako motýl,
nad krajinou se proletět,
naposledy vidět shluk světel,
víc necítit bolest, netrpět.


Říct to poslední sbohem rodině,
dřív, než tělo spočine v temné hlubině,
z níž již víc není cesty zpět.
Zpět na tento širý svět.

Divoká bouřka

11. května 2015 v 0:14 | Jupiter 85 |  Poezie

Bouřka zuří, je divoká
a bílý sníh jemně padá;
zavře tak nebeská ústa.

Nová rubrika

11. května 2015 v 0:11 | Jupiter 85 |  Oznámení
Ahoj moji milí čtenáři!

Po týdenní odmlce se vám znovu hlásím v plné síle!

Tentokrát mám pro vás 2 novinky:

1) Zřídil jsem rubriku Oznámení, ve které vás budu informovat o všech záležitostech spjatých s mým blogem, hlavně se všemi budoucími novinkami a úpravami.

2) Zřídil jsem rubriku Poezie, do které budu postupně nahrávat všechny své dosud napsané verše, abych vás hluboce přesvědčil, že i AS člověk dokáže chápat (a dokonce i občas vytvářet) metafory. Tuto rubriku zřizuji především proto, abyste nalezli i určitý druh odpočinku při pročítání mého blogu.

Věřím, že se vám moje novinky zalíbí a budete i nadále navštěvovat můj blog.

S přáním úspěšného startu do nového týdne

Váš

Jupiter 85

Karetní systém pro AS

3. května 2015 v 13:47 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj moji milí Aspíci a NTčka, vítám vás u svého dalšího článku!

Na úvod mi dovolte, abych vám poděkoval za vaše dosavadní pozitivní ohlasy na moje předchozí příspěvky. Moc si vašich pochval vážím! Je to pro mě impuls k dalšímu psaní.

A nyní již k "jádru pudla": můj dnešní příspěvek bude o karetním systému pro AS.

Možná si říkáte, že už je to ohraná písnička, že to už od někoho znáte a že nejspíš opisuju odbornou literaturu. Inu, zcela upřímně, drazí přátelé: inspiroval jsem se Brendou Boyd, která v roce 2011 vydala publikaci "Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem - 200 nápadů, rad a strategií" (O této publikaci si povíme někdy příště v sekci Odborná literatura.), kde na straně číslo 40 pod radou číslo 71 navrhuje používání předem domluvených znamení a signálů, které dávají dítěti (ale myslím si, že by to šlo využít i u dospělých AS) srozumitelným způsobem najevo, že se na veřejnosti začíná chovat nevhodným způsobem. A jako jeden z mnoha prostředků Brenda Boyd navrhuje právě používání barevných kartiček.

Já jsem o Brendině způsobu v předchozích dnech trochu zapřemýšlel, a proto bych chtěl na tomto místě navrhnout následující schéma kartiček v pořadí barva+význam pro nejrůznější situace, které život přináší, tedy nejen pro ty, kdy se člověk s AS chová nevhodným způsobem na veřejnosti:

Červená - jsem velmi rozčilený/á, hněvám se tak, že vybouchnu jako papiňák, prosím, vyhni se mi velkým obloukem!

Oranžová - potřebuji čas a prostor ke zklidnění.

Zelená - již jsem se uklidnil/a, ale nestojím o komunikaci!

Modrá - stojím o komunikaci/chci si povídat o čemkoliv!

Růžová - potřebuji s Tebou probrat choulostivé/vysoce intimní věci!

Bílá - potřebuji si ujasnit věc, které nerozumím!

Hnědá - všechno je v nejlepším pořádku/cítím se naprosto spokojený/á!

Černá - potřebuji být zcela sám/sama se svými myšlenkami, prosím, neruš mě!


Budu velmi rád, pokud mi dáte do komentářů, případně na E-mail Jupiter85@atlas.cz vědět, jak se vám tento nápad s používáním barevných kartiček líbil, zda k němu máte připomínky, a také, zda byste jej ve styku mezi NT a AS dokázali využít.


Přeji vám příjemný zbytek víkendu a úspěšný start do nadcházejícího týdne!


Váš


Jupiter 85



Proč si užívám AS

2. května 2015 v 16:55 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj všem, kteří budete číst následující řádky!

V tomto článku vám povím o tom, proč si užívám (a to nejen v obrazném pojetí, ale i v pojetí doslovném) skutečnost, že jsem byl diagnostikován jako člověk s AS.

Vím, že se vám moje tvrzení, že si užívám AS, bude zdát přinejmenším podivné, přehnané a možná, že i nesmyslné, ale já to tak prostě skutečně kdesi hluboko uvnitř sebe samého cítím.

Důvody, proč tomu tak je, jsou následující:

1) Mohu se stýkat (ať již osobně, nebo prostřednictvím internetu) s dalšími lidmi, kterým byl AS rovněž diagnostikován a na základě toho navazovat nová přátelství a nové sociální kontakty (což je pro každého člověka s AS nesporně velmi důležitá věc).

2) Mohu žít s vědomím, že jsou na světě i další lidé, kteří řeší ty stejné (nebo velmi podobné) problémy, se kterými se potýkám i já sám. A jistě znáte pořekadlo, že sdílený problém je problémem polovičním, tudíž i ve svém důsledku problémem podstatně snesitelnějším.

3) Lépe chápu důvody některých svých kolegyní, když mi říkají, že jim připadám, cituji, "tak strašně jiný, než ostatní muži". Ještě před cca 6 měsíci jsem toto tvrzení naprosto nechápal, avšak dnes, více než měsíc po uzavření diagnostiky, již tomuto výroku rozumím naprosto dokonale.

4) Také se mi lépe píše moje diplomová práce, která se týká problematiky AS, neboť právě nyní mnohem lépe rozumím teorii, která je s AS a dalšími PAS spjata.

5) Dalším důvodem, který se velmi úzce pojí s bodem 4), je to, že se mi mnohem lépe studuje na vysoké škole. Studuji totiž speciální pedagogiku se zaměřením na psychopedii, tj. výuku a výchovu osob s mentálním postižením a autismem. A kdo jiný by mohl lépe rozumět problematice autismu, nežli autista sám?

6) Mám mnohem snazší přístup na osvětové akce na podporu autismu a autistů. Bez ohledu na to, jestli se konkrétní akce účastním jako autista, nebo jako budoucí odborník.

7) Mezi autisty, se kterými jsem se dosud setkal (ať už to bylo na osvětových akcích, případně i na mých odborných praxích během svého studia) jsem se až dosud cítil velmi dobře přijímaný a zároveň jsem měl pocit, že se mezi těmito lidmi cítím velmi příjemně a uvolněně, protože se nemusím snažit za každou cenu zapadnout.

8) Jsem přijímán i NT lidmi, kteří o mně ví, že mi byl diagnostikován AS. Pro mě je to nenahraditelný pocit přijetí a vyjádření respektu vůči mojí osobě. Všem NT lidem, kteří mě berou takového, jaký jsem, zcela upřímně DĚKUJI.

9) Dokážu lépe pochopit každodenní problémy rodičů autistických dětí, které jim život přináší. Ať už jde o problémy se školou, nebo i s výchovou.

10) Mohu být (ať již osobně, případně i virtuálně) oporou lidem, kteří se na mě obrátí se svými problémy, které jim AS (či kterákoliv jiná PAS) přináší. Což mě v konečném důsledku naplňuje pocitem potřebnosti a užitečnosti.

11) Posledním důvodem, proč si užívám svůj AS, je to, že mám konečně jasno v tom, jak to se mnou skutečně je. Jsem AS, proto chápu, co je na mně tak "divného", "jiného", potažmo "odlišného" a mohu se tomu plně přizpůsobit. Což je hodně osvobozující, nemyslíte?

Děkuji všem z vás, kteří jste dočetli až do tohoto místa. Doufám, že jsem vás délkou tohoto příspěvku neotrávil tak, že už na tuto stránku víckrát nezavítáte, nebo, že si nepřečtete další z mých budoucích příspěvků.


Přeji vám hezký zbytek soboty a snad se tady spolu zase brzy setkáme.

Váš

Jupiter 85

Diagnostika AS u dospělých osob

2. května 2015 v 14:03 | Jupiter 85 |  Diagnostika
Včasná diagnostika Aspergerova syndromu (dále jen AS) v dětství je velmi důležitá věc. Avšak se může stát, podobně, jako tomu bylo v mém případě, že AS není v dětství správně rozpoznán, tudíž pak bývá diagnostikován až v dospělosti, kdy svým nositelům a nositelkám přináší konečná diagnóza značnou psychickou úlevu.

Celý diagnostický proces u AS v dospělosti se skládá z následujících 5 částí:

1) Získejte doporučení k vyšetření na psychologii (případně psychiatrii) od lékaře, kterému důvěřujete (typicky obvodní lékař, ale může to být i neurolog, na tom tolik nezáleží).

2) Zajděte podle místa svého trvalého pobytu na nejbližší psychologickou ambulanci a objednejte se k Úvodnímu vyšetření. Vím, jak je to strašně těžké, ale když už se do toho jednou dáte, prosím, VYTRVEJTE!

3) Úvodní vyšetření, které trvá cca 2 až 3 hodiny čistého času.

a) Vyplňujete své osobní údaje, tj. akademický titul (pokud jej máte), jméno, příjmení, rodné číslo, telefonní číslo, E-mail, zdravotní pojišťovnu, souhlas s poskytováním informací o vašem zdravotním stavu vašim příbuzným (nebo drahým polovičkám), souhlas s případnou hospitalizací, souhlas s případným nutným odběrem tělních tekutin (krev a moč), souhlas s ošetřováním od praktikantů (budoucích lékařů a sestřiček) a souhlas s publikací vašeho životního příběhu v odborné literatuře (články, statě, odborné publikace), a to v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. Jsou to nutné formality, bez kterých se neobejdete, ale do 10 minut budete mít hotovo.

b) Vyplníte první testík, který se zaměřuje na váš aktuální zdravotní a psychický stav. Termínem "aktuální" je myšleno za poslední cca 2 měsíce do dne, kdy podstupujete úvodní vyšetření. Test obsahuje celkem 70 otázek, které se vás ptají například na přítomnost sebevražedných myšlenek, poruchy příjmu potravy (anorexie a bulimie), maniodepresivní stavy, poruchy spánku, fóbie, úzkostné stavy, a tak dále. U každé otázky přiřazujete body v hodnotě 0, 1, 2 a 3. 0 znamená, že odpovídáte na danou otázku jasné NE, tj., že u vás nejsou přítomny např. myšlenky na sebevraždu. 3 pak znamená, že tyto myšlenky máte velmi silné, tudíž se schyluje k tragédii. Tento testík trvá odhadem cca 20 minut.

c) Vyplňujete Test 59 nedokončených vět. Na tento test se počítá časový limit v rozmezí průměrně 20 až 30 minut. Vašim úkolem je, abyste dokončili celkem 59 vět prvními myšlenkami, které vás napadnou. Tímto testem se sleduje váš vztah směrem k rodičům, vzdělání, zvířatům, intimním záležitostem, k vašemu sebevědomí, a tak podobně.

d) Vyplníte Minesotský osobnostní test, tzv. MMPI 2. Tento test se zaměřuje na případnou přítomnost sexuálních úchylek, maniodepresivní stavy, sebevražedné myšlenky, schizofrenii, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, atd. Vyplňovat jej budete cca 2 hodiny čistého času. Obsahuje celkem 576 otázek, na které odpovídáte pouze SOUHLASÍM nebo NESOUHLASÍM. Nemáte možnost odpovědět NEVÍM, musíte se rozhodnout mezi ANO a NE.

Předem vás varuji, že po dokončení první části vyšetření budete rádi, když si vzpomenete na to, jak se jmenujete. Až tak se můžete cítit vyčerpáni, zvláště, pokud byste museli první část testů vyplňovat na chodbě u stolu, kolem kterého by pořád někdo chodil (To se stalo mně a vůbec mi to nebylo přijemné.). Nenechte se tím zaskočit, není to nic neobvyklého.

Po odevzdání MMPI 2 budete objednáni na druhou část, kterou jsou IQ testy. Nutno podotknout, že hodnota IQ bývá u osob s Aspergerovým syndromem v cca 90 % případů průměrná (tj. IQ 90 až 110 bodů), ve zbývajících případech silně nadprůměrná (IQ od 130 do 160 bodů), případně až téměř na prahu geniality (IQ vyšší než 160 bodů).

4) Po cca 2 týdnech přicházíte na IQ testy. Podstoupíte WAIS 3, což je Wechslerův inteligenční test pro dospělé ve 3. revizi a pak Stanford-Binetův IQ test, který je upraven pro dospělou populaci. V obou testech se zjišťuje, jak jste na tom s prostorovou představivostí, jak jste zdatní verbálně, jaký máte všeobecný přehled (otázky jsou na způsob soutěže "Riskuj!", případně "Chcete být milionářem?", ale musíte odpovídat bez nápovědy), jak jste schopni obstát v "běžném" životě (to se týká např. nákupů, řešení orientace v přírodě, když se ztratíte v lese nebo na horách), apod. Tyto IQ testy trvají přibližně 1,5 až 2 hodiny čistého času.

Po IQ testech bude objednáni na závěrečnou část, kterou je pohovor s klinickým psychologem, případně psychiatrem.

5) Rozhovor s psychologem nebo psychiatrem. Osobně tuto část nazývám jako "potlach". Pro mě byla tato finální část nejpříjemnější z celého diagnostického procesu.

Ale přejděme "k jádru pudla": obsahem tohoto rozhovoru je rozprava nad výsledky IQ a osobnostních testů, psycholog si s vámi popovídá o vašem dětství, vašich zálibách, vašich pracovních nebo studijních aspiracích, o tom, kolik máte přátel, jak navazujete přátelství, zda máte nějaké větší zdravotní problémy, jaké máte vztahy se svými příbuznými, a tak dále. Během tohoto rozhovoru podstoupíte tzv. Rorschachův test, což jsou rozpité inkoustové skvrny, kde vy máte za úkol říct, co v nich vidíte. Celkem je vám představeno 10 tabulek. Také se posuzuje i vaše kresba lidské postavy, kde se zjišťuje, jak dokonalá je vaše kresba (pro vysvětlenou: na škále umím malovat až neumím malovat vůbec), jakou máte proporcionalitu kresby (zda jsou všechny části postavy přibližně stejně velké, zda nohy a hlava jsou na svých místech), a tak dále. Na konci tohoto "potlachu" by vám měla být sdělena finální diagnóza. Ať už samostatný AS, AS s nějakou další přidruženou psychiatrickou poruchou (např. maniodepresivní psychóza), nebo se můžete dozvědět, že jste naprosto v pořádku a problematika AS se vás vůbec netýká.

Na závěr ještě pár důležitých upozornění:

1) Celé vyšetření je zdarma, na případnou platbu byste měli být předem upozornění.

2) Na každou část vyšetření přicházejte vždy řádně odpočati, ať se můžete na celé vyšetření řádně soustředit!

3) Zpracování finální zprávy trvá cca 2 týdny a zpráva bude přímo odeslána lékaři, který vás k vyšetření doporučil. Tudíž se nelekejte, pokud vám zprávu nedají hned do rukou.

To je všechno, co o diagnostice Aspergerova syndromu v dospělosti vím ze svých vlastních zkušeností.

Snad jsem vás od případného podstoupení takto zaměřené diagnostiky neodradil.

Přeji vám hezký den a těším se na vás u svého dalšího článku.


Váš

Jupiter 85

Úvodní slovo

2. května 2015 v 12:08 | Jupiter 85

Vítejte na blogu Jupiter 85!

Tento blog jsem zasvětil šírení osvěty k problematice Aspergerova syndromu a autismu mezi laickou a odbornou veřejnost v ČR. Můj vztah k tomuto tématu je vysoce osobní, neboť mi byl teprve nedávno diagnostikován Aspergerův syndrom.

Budu se snažit přinášet vám svoje aktuální postřehy na uvedené téma, zajímavé odkazy na odbornou literaturu, články, rozhovory, reportáže, kulturní události a tipy, a další zajímavosti, které se uvedeného tématu týkají.

Doufám, že se vám můj blog zalíbí a budete jej pravidelně číst.


Přeji vám hezký den a příjemné čtení.

Váš

Jupiter 85