Srpen 2017

S Aspergerem na univerzitě

4. srpna 2017 v 11:42 | Jupiter 85 |  Úvahy
Ahoj moji milí čtenáři,

po velmi dlouhé době vás všechny znovu vítám u svého dnešního článku!

Rád bych se úvodem omluvil za svou dlouhodobou nečinnost ve psaní dalších článků, jelikož jsem řešil státnice, své první zaměstnání a začínající přednáškovou a publikační činnost. Ale naštěstí jsou tyto starosti za mnou, a tak snad už teď bude jen dobře.

Dnes se chci zaměřit na to, co všechno může prožívat dospělý Asperger během studia na univerzitě (vysoké škole). Snažím se popsat ty věci, o kterých vím, že lidem s AS působí problémy. Berte to, prosím, tak, že se jedná o mé vlastní zkušenosti se studiem na VŠ a že vaše zkušenost může být úplně jiná.

1) Prvním kritickým bodem je po úspěšném vykonání přijímacího řízení (já tomu říkám "přijímač") zápis ke studiu.

Možná to někomu z vás bude znít divně, ale představte si, že přijdete do úplně neznámého prostředí, ve kterém se zatím prostorově vůbec neorientujete, vůbec nikoho neznáte, musíte stát ve frontě (což mně osobně nevadí, vydržím všechno), která je nesrovnatelně delší než v Tescu u samoobslužných pokladen, abyste vytáhli svůj občanský průkaz, papírovou pozvánku k zápisu, nechali pracovníky studijního oddělení ověřit, že jste to skutečně vy, kdo jde k tomu zápisu, a zase se zařadili zpátky do stejné fronty o cca 300 hlavách, abyste společně čekali, až se předchozích 300 hlav zapíše. Samozřejmě, že k tomu ještě dostanete vyplnit formulář, kde musíte uvést krom osobních údajů třeba také to, jestli jste v minulosti studovali na jiné univerzitě a kolik to bylo semestrů, atp. K tomu všemu ještě dostanete veledůležitý papír s heslem pro přihlášení do školního systému a jsou vám vysvětlena pravidla studia, tj. kolik musíte získat kreditů, jak si přihlásit předměty a zkoušky, jak si můžete vypůjčit skripta přes internet, atd.

2) Přihlašování předmětů. Co já mám zkušenost, tak se to dělo on-line, tj. přes internet. Což je na jednu stranu velká výhoda a zároveň je to pohodlné. Avšak pro nezkušného studenta, a zvláště pak Aspergera, nastává chaos. Kolik předmětů si mám přihlásit, aby mi vyšly kredity? Zvládnu to všechno odstudovat? Co znamenají jednotlivé zkratky u způsobu ukončení jednotlivých předmětů? Nejdůležitější je následující: musíte si zapsat předměty povinné a povinně-volitelné, jinak si můžete vybrat prakticky cokoliv, ale musíte mít také energii a čas to splnit. Což není úplně snadné.

3) Semestr č. 1 začíná! Jo, moji milí, první semestr jako takový, je vždy náročný. Musel jsem si třeba zvyknout, že nezvoní. To byl pro mě neskutečný šok, protože zvonění pro mě osobně znamená významné usnadnění časové orientace. Nebo, že nejsou pevně dány obědové pauzy.

4) Velká míra svobody, např. v tom, že si můžete poskládat rozvrh tak, jak vám vyhovuje (já raději chodil do školy až odpoledne a večer, když to bylo jenom trocu možný, jelikož jsem, co se týče denní aktivity tzv. sova, tedy člověk, který je aktivní spíše až během pozdějších hodin), ale také velká zodpovědnost (zvládnout všechno tak, abyste vůbec mohli postoupit do dalšího semestru a později také ke státnicím).

5) Rozložení sil během studia a zkouškového období. Uff, tohle je největší oříšek k rozlousknutí. Buď si toho naložíte moc, až nestíháte a máte třeba v jeden jediný den 6 zkoušek a zápočtů. Nebo to neodhadnete a přihlásíte si toho málo (nebo jen nezbytné minimum). Což je taky špatně, protože když se vám nějaká zkouška nepodaří, tak můžete mít málo kreditů a být vyloučeni ze studia.

6) Kolísání výkonnosti a pozornosti. Ano, i tento problém mě postihuje. Jsou dny, kdy máte energie za celou seminární skupinu o 20 studentech, pracujete neskutečným tempem, stíháte všemožné aktivity, atd. A pak máte dny, kdy vám činí problém jenom vůbec pustit počítač nebo notebook a začít jakoukoliv práci, třeba na seminární práci, o které víte, že ji musíte odevzdat do předem stanoveného termínu. Něco podobného platí i o pozornosti: určitě budete pozornější, když se bude hovořit o věcech, které vás zajímají a baví, než ve chvílích, kdy tomu tak není, nebo nejste dobře vyspalí.

7) Spolužáci. Nebo v mém případě spíše spolužačky. Zase to celé je a bude o vrstevnických vztazích, dobré komunikaci a spolupráci, třeba na nějaké skupinové práci, prezentaci či projektu. Nebo, když se zadaří, tak i o navázání bližších kontaktů mimo akademickou půdu (ale to už je vysoce individuální záležitost).

8) Psaní si poznámek během přednášek a seminářů. I toto může být problém, zvláště tehdy, když jste zvyklí si zapisovat absolutně všechno, co přednášející říká. Jsou totiž chvíle, kdy máte pocit, že si prostě musíte zapsat úplně všechno, protože vám to přijde podstatné. Ale ve výsledku tomu tak být nemusí, čímž si zahlcujete paměť zbytečnými informacemi, které byste jinak mohli nahradit informacemi přínosnými.

9) Diskuze s vyučujícími během přednášek či seminářů. Tohle je hodně ošemetná věc, protože je třeba dávat dobrý pozor na to, abyste zbytečně neodopovídali na tzv. řečnické otázky (mně se tohle stalo, proto se o tom tady zmiňuju).

10) Seminární práce. Chápu, že pro vás může být problém rozložit si práci, ale podle svých zkušeností můžu říct, že na napsání 1 stránky seminární práce máte přibližně 14 dní. Což už celkem jde, že?

11) Dodržování rozvrhu. Nevím, jak na ostatních vysokých školách (univerzitách), ale já jsem se setkal s tím, že přednášky jsou nepovinné a semináře naopak jsou. OK. Jenže to bych to nesměl být já, starý poctivec jménem Hujer, který chodil na všechny přednášky, jelikož byly dány v rozvrhu. Takže jsem to bral jako povinnost tam jít. A když jsem náhodou chyběl, tak jsem ještě všem přednášejícím psal omluvný E-mail, aby věděli, že jejich výuku neignoruju. Přece rozvrh není od toho, aby byl pro srandu králíkům, no ne?

12) Konzultace diplomky (případně bakalářky). Je dáno, že každý student má práci zpracovat samostatně. A stejně tak je dáno, že mu jeho práci musí někdo vést. Fajn. Ale: jak častý kontakt s vedoucí(m) práce je přiměřený? A co už je moc, tj. obtěžování? Na tohle není jednoznačná odpověď, jelikož každý vedoucí je jiný. Někdo vám dá téměř absolutní svobodu, někdo vás má zase pod drobnohledem. Takže doporučuju se na tomto s vedoucí(m) předem jasně domluvit, ať předejdete zbytečným problémům.

13) Státnice. Obecně je možné říct, že je to velký stres i pro intaktní (tedy NT) populaci. Nicméně si zkuste představit například takovou situaci, že přijdete ke státnicím, jste naučení, že např. vaše vedoucí diplomky chodí celou dobu nějakým způsobem oblečená a upravená a najednou - bum - přijde oblečená a upravená úplně jinak, než jste doposud zvyklí, protože venku je nesnesitelné vedro. V tu chvíli jste vykolejení, protože ji nemůžete poznat a přemýšlíte, kdo to u 100 valkýr je. Což ve výsledku může mít negativní dopad na váš výsledek: za normálních okolností byste podali svůj standardní výkon, ale v této chvíli můžete podat výkon podstatně horší.

14) Přesocializovanost. Tedy, řečeno srozumitelnějším jazykem, přemíra sociálního kontaktu s vyučujícími a spolužáky během jediného dne, kdy se po návratu domů (nebo na kolej) cítíte vyčerpaní, nemáte na nic a na nikoho dalšího náladu, atd. Pro někoho může hranice přesocializovanosti začínat po 2 až 3 vyučovací hodiny o 45 minutách, pro jiného (třeba pro mě) po 12 vyučovacích hodin. A co v případě, že se cítíte přesocializovaní, dělat? Ideálně si někam zalezte, odpočívejte, případně dělejte věci, které vás baví, a které můžete zároveň dělat sami. Je to nejlepší prostředek, jak si od všeho, co se za celý den událo, vyčistit hlavu.

Děkuji vám všem, kteří jste vydrželi číst až do konce. Doufám, že jsem na nic dalšího (a hlavně tedy podstaného!)nezapomněl. A pokud ano, tak mi to, prosím, připomeňte v diskuzi pod článkem, udělám z toho další příspěvek.

Stejně tak budu rád, pokud se v diskuzi zmíníte o svých zkušenostech se studiem na VŠ.


Přeji vám hezký zbytek letních prázdnin a krásný nadcházející víkend.


Váš


Jupiter 85