Prosinec 2017

Třídní schůzky, hovorové hodiny

15. prosince 2017 v 10:29 | Jupiter 85 |  Reportáže z meziplanetárního prostoru
Ahoj, moji drazí čtenáři,

opět vás všechny po delší odmlce zdravím u svého dalšího článku!


Jak už mnozí z vás jistě víte, jsem vystudovaný speciální pedagog. Této profesi jsem začal věnovat v tomto školním roce, kdy pracuji na základní škole hlavního vzdělávacího proudu alternativního směru (Dalton) s dětmi různého věku.

Ale nyní již k tomu podstatnému, o čem chci dnes psát.

V úterý jsme na naší škole měli třídní schůzky a hovorové hodiny. Tedy událost, kterou si ze svého dětství pamatujeme snad všichni. Já, ačkoliv nejsem třídním učitelem, jsem si odbyl svou velkou premiéru, jelikož jsem musel být ve škole přítomen, abych mohl rodičům (alespoň těch žáků, které mám ve své speciálně-pedagogické péči) žáků poskytnout konzultace a informace o prospěchu a mravnosti jejich ratolestí.

Co to pro mě ten den znamenalo?

Tak třeba, jen pro vaši hrubou představu:

a) Být celkem 10 hodin v kuse na pracovišti - už to samo o sobě je náročné i pro NT, natož pro AS, ale dá se to vydržet.

b) Dělat svou běžnou speciálně-pedagogickou práci s dětmi - ano, tato práce mě skutečně velmi baví a naplňuje. A jak to tak sleduju, tak to se mnou baví i moje žáky, což je velmi příjemný bonus navíc a také známka toho, že svou práci odvádím dobře.

c) Být přítomen pedagogické radě, kde se řešily nejrůznější organizační záležitosti a kde jsem si dělal poznámky co a jak. Dělání si poznámek zmiňuju záměrně, protože vím, že tato věc dělá spoustě lidem s AS problémy. Snad se k tomuto tématu někdy příště dostanu v samostatném článku.

d) Vstoupit do interakce s téměř všemi mně dosud neznámými rodiči žáků najednou. Ono potkat nějakých 500 zcela neznámých lidí, od kterých člověk neví, co může čekat, není vůbec žádná legrace ani pro NT, natož pak pro člověka s AS. Ale to jistě nemusím nijak zvlášť 2x rozepisovat.

e) Čekat celé 2 hodiny, zda vůbec někdo z rodičů za mnou přijde a poptá se na své dítko. Nakonec za mnou přišly "jen" 3 sympatické maminky, jejichž dítka mám ve své speciálně-pedagogické péči. A ano, máte pravdu, že jednání se 3 rodiči, zvláště, pokud se navíc odehraje v přátelské, klidné a pohodové atmosféře, je balzámem nejen na aspergří duši, a že se ve srovnání s mými kolegy, kteří učí např. angličtinu, jedná o naprosto nicotný počet návštěv. Jenže: pokud jste Asperger, děláte tuto věc poprvé, nemůžete zcela předvídat běh událostí a ještě se máte chovat jako profesionál, je takové čekání vážně velmi nepříjemné.

A jak jsem se cítil po příchodu domů? Přestože jsem se snažil dopředu na celou událost poctivě připravit tak, abych všechno se ctí zvládl, tak jsem byl ze srdce rád, že moje první zkušenost s hovorovými hodinami a konzultacemi pro rodiče dopadla na to, že se jednalo o mou premiéru hodně dobře a že už je to konečně za mnou. V tomto směru se mi opravdu velmi významně po příchodu domů ulevilo. Ufff!

Nicméně se musím přiznat, že jsem byl zároveň psychicky na úplném dně, byl jsem bez energie a fyzicky vyčerpaný, jako kdybych složil na nádraží vagón černého uhlí z ostravsko-karvinského uhelného revíru a hlavou se mi ještě po celý následující den honily velice nepříjemné myšlenky, které jsem musel hodně rychle zahánět. Stálo mě to další psychické síly, které bych dokázal využít jinak a lépe, ale teď už je zase všechno v nejlepším možném pořádku. 3x sláva!

Jelikož už do Vánoc další článek nestihnu napsat, dovolte mi tedy, moji milí čtenáři, abych vám popřál příjemné prožití vánočních svátků s lidmi, které máte rádi, pohody, vašim dětem bohatou nadílku od Ježíška pod stromečkem, a do nadcházejícího roku 2018 mnoho zdraví, štěstí, lásky, pracovních a studijních úspěchů a mnoho optimismu a dobré pohody.

S vánočním a novoročním pozdravem


Váš


Jupiter 85