Říjen 2018

Thanatova návštěva u Háda v podsvětí

22. října 2018 v 11:25 | Jupiter 85 |  Poezie
Thanatova návštěva u Háda v podsvětí

Prší, všude je mlhavo a nevlídno.
Člověk pořád dokola padá na dno.
Je to jen samá bolest, smutek, pláč a utrpení.
Však co na tom smrt vlastně změní?

Nic! Zůstane jen ticho a prázdno.
Smysly jsou jako v poblouznění.
Nikdy nepřijde žádné vysvobození.
Zůstane jen smutek a beznaděj,
který se až do morku kostí
zahryzne a už víc nepustí.

Svaly povolují, zrak neostří,
jen kdesi v dálce pár černých bratří,
co se k tobě pomalu blíží
a na máry zlehka položí.

A pak tě vezou neznámo kam.
Nevidíš jim do tváří kvůli černým kapucám.
Náhle je před tebou jakási brána,
která tu stála už asi odedávna.

Vrátný se ptá, máš-li jak zaplatit.
Nejlépe si minci pod jazyk založit.
Pak teprve můžeš putovat dál.
Procházíš temnou chodbou
a jakoby kdesi opodál
hraje hudba, pak ostré bílé světlo,
jako kdyby byl někde jakýsi bál.

A hle! Konečně jsi mezi svými
v Nekropoli se zemřelými.
Pak na různé otázky se tě ptají
a pozorně ti naslouchají.

Pochopíš, že je to soudný den,
že již nevyjdeš nikdy víc ven.
Nyní tu již musíš zůstat s Hádem a jeho věrným Kerberem;
rozluč se se svým životem!

Buď vítán v podsvětí…

Ikarův vzlet do nebe

22. října 2018 v 11:24 | Jupiter 85 |  Poezie
Ikarův vzlet do nebe

Být jako orel, roztáhnout křídla a letět,
neřešit svět okolo sebe, na regule nehledět.
Letět ke slunci, s křídly z vosku,
neřešit čas, místo, ani prostor,
být vlastním pánem, ne jen stínem,
a chtít víc, víc mít pod pařátem,
a letět stále výš a výš a přitom nespadnout na zem,
mít mnoho a mnoho a mnoho energie,
dýchat volně, uniknout pryč z letargie.
Neusnout! Neusnout! Stále pracovat!
Ostatní normy kolem sebe neřešit,
jen si život co nejrychleji užít.
S ženami pít, žít a tancovat,
a zpívat a hrát a milovat.
Každý nápad realizovat.
A pak hned další. A další.
Ne. Nepolevovat.
Zbytečnostmi se dále nezdržovat.
Křídly mávat! Rychleji! Rychleji!
Ještě rychleji! Co nejrychleji!
Musím tam být první! Já! První!
Co na tom, že přijde vyčerpání!
Lézt po čtyřech a blahem chrochtat!
Plazit se po břiše a mouchu v letu lechtat.
Slabošsky nebrečet, jen se hlasitě chechtat.
Nenechat se ničím a nikým zdeptat.
A letět dál! Letět ještě ke slunci blíž!
Znovu zažít úspěch! Zahodit každý kříž!
Však vosk tím teplem již taje.
Let jde ztuha. Je těžký jak ve vodě kožich z hranostaje.
První kapky padají rovnou na zem.
Pozdě ti došlo, že jsi byl blázen,
když sis myslel, že s křídly z vosku
dosáhneš snadno svého cíle.
Omyl, kamaráde! Spadneš dolů hodně rychle.
Pozdě pak bude, aby ses cítil provinile.

Nestálost a roztříštěnost nálady

22. října 2018 v 0:16 | Jupiter 85